Situace v Česku? Zeman je proruský vulgární pijan, Babiš je obviněn ze zneužívání dotací, píše známý server

James Traub, který se zaměřuje na zahraniční politiku, v úvodu svého komentáře připomíná, že když veřejnoprávní Česká televize v roce 2005 vyzvala diváky, aby hlasovali o největším Čechovi všech dob, zvítězil Jára Cimrman. „Fiktivní postava vymyšlená v roce 1966, které údajně chybělo 7 metrů do Severního pólu, která vynalezl jogurt, a složila libreto pro ztracenou operu u příležitosti otevření Panamského průplavu," píše FP . Pod tlakem BBC ale ČT nakonec rozhodnutí zrušila a ocenila druhou volbu - krále Karla IV., liberála ze 14. století, který založil dnešní nejstarší univerzitu ve střední Evropě, vysvětluje Traub, který nedávno přednášel v Praze.

Novinářů, akademiků i pamětníků sametové revoluce se prý ptal, jak je možné, že Česko alespoň prozatím nepohltily takové problémy, se kterými se teď v oblasti demokracie pere Polsko a Maďarsko. Jedno z vysvětlení, které se mu dostalo, bylo založeno právě na postavě Járy Cimrmana. Přesněji prý šlo o smysl pro „smutnou ironii“ pramenící z toho, že je Česko malou zemí, která není schopná dominovat nad svými sousedy.

„Slyšel jsem mnoho dalších odpovědí - včetně "Počkejte, už se do toho bodu taky dostáváme" - ale všichni vycházejí z teorie, že historie, kultura a národní hodnoty, víc než činnost slepých sil, jako je globalizace, určují, jak citlivé jsou národy k neliberálním virům. Jsem nakloněn tomu domnívat se, že je to pravda - americký iracionalismus a americká grandiozita vysvětlují volbu Donalda Trumpa stejně tak jako propad dělnické třídy. Ve středoevropském pojetí nemusí být největší rozdíl mezi Českou republikou a Maďarskem dán tím, že Maďarsko utrpělo v letech 2007-2008 ekonomický kolaps, zatímco Češi ne (a Poláci také ne), ale tím, že Maďaři stále hořce litují Trianonské smlouvy, která po první světové válce znamenala územní ztrátu, zatímco Češi na tom byli opačně,“ píše.

Přesto uznává, že ani v Česku nejsou věci úplně čitelné. Poukazuje na to, že prezident Miloš Zeman, který byl loni opětovně zvolen, je „proruský, xenofobní a vulgární pijan, kterého Češi srovnávají s Trumpem". Zmiňuje i fakt, že ostře napadá nejen uprchlíky, ale i Evropskou unii. „Předseda vlády Andrej Babiš, byť je zjevně prozápadní, je miliardář, který byl obviněn ze zneužívání finančních prostředků EU. Nebyl schopen najít centristické strany ke spolupráci, a tak nyní vede velmi neklidnou koalici, která zahrnuje výslovně proruskou komunistickou stranu. Voliči se zdají být zcela otevřeni politikám proti EU, které tak dobře fungují v jiných částech regionu. Průzkumy ukazují, že Češi jsou nepřátelští k EU jako téměř všichni její další členové, včetně Maďarska a Polska. Jeden novinář mi řekl, že se obává možného "czexitu".  Nicméně český tisk je svobodný, soudnictví je nezávislé a životní úroveň stoupá,“ píše se v komentáři.

Traub byl v Česku v době, kdy si země připomínala 50. výročí upálení Jana Palacha. Připomíná, že právě tento student inspiroval generaci disidentů a stal se i patronem roku 1989. Češi mu prý při jeho návštěvě přiznávali, že mají strach z toho, kam teď jejich země směřuje. Na druhou stranu mu ale prý další vysvětlovali, že se lidé často zlobí kvůli imaginárním problémům. Dokonce i negativní pocity vůči EU jsou podle něj jakési požitkářství, když je v ní země bezpečně usazena.

„Češi si vážili liberálních hodnot dlouho předtím, než Sověti začali ve střední Evropě rozšiřovat svou totalitní ideologii,“ píše s tím, že celé století před Martinem Lutherem měli Češi Jana Husa a že jeho následovníci po jeho upálení založili protestantskou církev. Připomíná i osud Jana Ámose Komenského, který stejně jako Hus propagoval češtinu na úkor latiny a kladl důraz na vzdělávání.

„Dalším vysvětlením českého liberalismu je založení Československa v roce 1918. Mezi koncem první světové války a počátkem druhé světové války získal nový československý stát 20 let liberální demokracie, a to z velké části díky Tomáši Masarykovi, humanistickému intelektuálovi, který byl zakladatelem a prvním prezidentem země. Polsko, byť bylo během stejného období nezávislé, mělo méně osvícenou a více nacionalistickou vládu. Z českého hlediska byly zvyky sekulárního liberalismu přerušeny půlstoletím totalitního útlaku a pak obnoveny,“ vysvětluje autor ve svém textu.

„Intelektuálové, kteří vedli povstání v roce 1968, byli hluboce přitahováni dnešním vizionářskou levicí, včetně doktríny "socialismu s lidskou tváří". Jenže brutální sovětská reakce takové sny ukončila. Čeští disidenti, kteří podepsali Chartu 77, mluvili jazykem liberalismu,“ píše Traub, který přímo cituje i z díla Václava Havla.

„Havel věřil, že jeho země (která se stala samostatnou Českou republikou po mírovém oddělení Slovenska v roce 1993) mohla světu ukázat hlubší demokracii, v níž silná občanská společnost stojí mezi jednotlivcem a státem i trhem. To se nestalo - Česká republika je jen liberální demokracie. Přesto se Polsko a Maďarsko vydaly jinou cestou,“ vysvětluje čtenářům Traub.

„Neliberalismus je silná síla napříč západním světem a nikde není víc silná než v bývalém sovětském bloku. Možná, že jedinou věcí, která zachovává liberální demokracii v České republice, jsou ostré hranice, které ústava vkládá do funkce prezidenta. Předseda vlády Babiš je pragmatik bez doktríny, jehož obchodní zájmy ho spojují s Evropou spíše než s Ruskem,“ píše.

„Přesto Česká republika nemá pocit, že by se nad ní vznášela hrozba. Ať cítí k EU nebo uprchlíkům cokoliv, Češi se zdají být hluboce oddaní sekulárním, humanistickým hodnotám, které leží v srdci poválečné Evropy. Zdá se, že nejsou odstřiženi od konformnosti, uniformity a disciplíny. Ironie nevytváří mocný meč, ale může sloužit jako účinný štít,“ končí svůj komentář pro FP expert.