USA vyměnily svého vojáka za pět tálibánců, jestřáb McCain běsní

Podle amerického ministra obrany Chucka Hagela museli američtí vojáci a vyjednavači při osvobozování Bergdahla jednat rychle, protože jeho zdravotní stav se zhoršoval a jeho život se dostával do ohrožení. Vláda ve Washingtonu se kvůli naléhavosti případu ani neobracela na Kongres, aby s ním svůj postup zkonzultovala.

Bergdahla (28) vyměnili Američané za pět členů Tálibánu vězněných na základně na Guantánamu. Tálibán uvítal propuštění svých mužů s "velkým uspokojením". 

Pětice zadržovaných Tálibánců zamířila do Kataru, který nesmějí nejméně rok opustit. Budou tam údajně umístěni ve věznici a "jejich pohyb a činnost budou omezeny".

Podle Hagela by výměna zajatců mohla být úvodem k dalším jednáním mezi USA a Tálibánem, což je podle Washingtonu nezbytný předpoklad k zvýšení celkové bezpečnosti v Afghánistánu. Výměnu Bergdahla za příslušníky Tálibánu někteří republikánští členové amerického Kongresu kritizují jako bezpečnostní riziko. Senátor John McCain, který se proti Obamově zahraniční politice ostře vymezuje, pětici označil za "protřelé teroristy, kteří mají na rukou krev Američanů a bezpočtu Afghánců". Dodal, že bude chtít vědět, jak je zajištěno, že již nikdy nebudou bojovat proti USA a americkým partnerům a že neohrozí mír a bezpečnost v Afghánistánu.

V době svého vzniku v roce 1994 se Tálibán prezentoval pouze jako hnutí studentů islámu a náboženských škol (tálibů, od toho název hnutí Tálibán), trestající činy, které podle nich porušovaly morálku nebo místní normy spojované se šarí'ou, vysvětluje Ústav mezinárodních vztahů Praha na webu irr.cz.

Od počátku Tálibán jednal vůči lidem v Afghánistánu z pozice moci. Ve venkovských oblastech si Tálibové nejčastěji podřídili místní rady (šúry) nebo uzavřeli spojenectví s některým z místních velitelů. V nepaštunských oblastech členové Tálibánu nejdříve posílali dopisy místním mullům, kde je žádali, aby od lidí vybrali zbraně a připravili je na příchod Tálibů. Většina ze stávajících velitelů, kteří předtím ovládali jednotlivé oblasti, údolí či části měst, buď před Tálibánem utekla, nebo se k hnutí přidala. Ze skupinky sta mužů v roce 1994 se tak v již v roce 1996 stalo uskupení s vlastní divizí, o počtu 30,000-35,000 vojáků.

I když Tálibán de facto zemi vládl, v praxi - v oblastech, které měli pod kontrolou - se tak členové Tálibánu zaměřovali především na odstraňování praktik, které považovali za neislámské či nemorální. Na ministerstvech a ve veřejných zařízeních Tálibán zajišťoval, aby byly stoly a židle pořízené dřívějšími režimy ve snaze modernizovat státní administrativu nahrazeny tošaky (matracemi na sezení) a zaměstnanci byli správně oblečeni: nenosili saka, kravaty a naopak měli vousy patřičné délky.

Vůdci Tálibánu také nahradili pracovníky na ministerstvech a ve veřejných institucích lidmi z jejich středu, a různé náboženské osobnosti z řad mullů se ujali kontroly a řídících pozic na ministerstvech, včetně Ministerstva zdravotnictví. Uskupení také změnilo rétoriku v soudnictví, i když afghánská ústava z roku 1964 byla plně v souladu se šarí'ou a demokratickými principy. Po 11. září a útoku Spojených států na Afghánistán byl na konci roku 2001 Tálibán ovšem s podporou Severní aliance rozehnán, a většina jejich vůdců a členů buď utekla do Pákistánu nebo se snažila vrátit k normálnímu životu ve svých komunitách a vesnicích.

Dnes v podstatě jednotný Tálibán neexistuje a hnutí „neo-Talibánu" je mnohem více rozptýlené. Část je řízena z pákistánské Kvéty radou Tálibánu, část operuje ve východním Afghánistánu a je řízena z Federálně spravovaných kmenových území v Pákistánu. S Tálibánem se spojuje řada místních velitelů a aktérů, kteří si tak snaží získat autoritu ve svém regionu nezávisle na současném státním zřízení. Počet Tálibů v Afghánistánu včetně zahraničních bojovníků se v současnosti odhaduje na 25,000-35,000 bojovníků.