Analytici odhalují tajemství protestů v Jižní Americe

"Sedmdesát procent obyvatel regionu je přesvědčeno, že vlády vládnou pro menšinu obyvatel, a 45 procent lidí se cítí diskriminováno," citovala Lagosová průzkumy své organizace. Problém podle ní není v tom, zda vládne levice či pravice. "Lidé chtějí důstojné platy, dostupné školy a zdravotní péči; a také politiky, kteří plní sliby," dodala.

Protesty v Latinské Americe letos zasáhly řadu zemí. Na podzim se vlna nepokojů přehnala přes Ekvádor (po zrušení letité státní podpory na ceny benzinu), Chile (po zdražení jízdenek metra) a Bolívii (kvůli výsledkům prezidentských voleb), kde nepokoje trvají. Začátkem roku se konaly hromadné protesty ve Venezuele (proti autoritářské vládě) a loni začaly demonstrace v Nikaragui (proti autoritářské vládě, zažehla je penzijní reforma). Tento týden se demonstrovalo i v Kolumbii (mimo jiné kvůli reformě penzí, zdražování energií či růstu kriminality).

Podle Lagosové průzkumy její organizace už asi pět let ukazovaly nespokojenost obyvatel regionu v politické, ekonomické i sociální oblasti. "Podle průměrných ekonomických ukazatelů latinskoamerická společnost roste, ale to bylo právě to nebezpečí, všímat si jen průměrných ukazatelů," uvedla Lagosová. Jako ukázkový příklad jmenovala Chile, o němž se v minulosti hovořilo jako o "ekonomickém zázraku".

"Protesty posledních týdnů ale ukázaly, že ne všechno bylo tak zázračné," řekla Lagosová. Makroekonomické výsledky jsou jedna věc a sociální postavení lidí druhá, dodala. Podle ní více než polovina Chilanů žije se 600 až 700 dolary (14.000 až 16.000 Kč) na měsíc, s čímž jen stěží vyžije do další výplaty. "Jít do důchodu je v tomto ohledu velmi těžké a studium je v Chile privilegium," připomněla hlavní důvody protestů v Chile.

Podle venezuelského ekonoma Moisése Naíma, působícího v USA, má podíl na vypuknutí protestů snaha vlád v regionu vyrovnat se úspornými opatřeními s ekonomickými problémy, způsobenými poklesem světových cen exportních komodit jihoamerických zemí. Například v Ekvádoru protesty vypukly poté, co chtěla vláda po 40 letech zrušit subvence cen benzinu.

"Prosperita a krize jsou normální ekonomické cykly, ale nyní je v Latinské Americe větší střední třída. V předchozím ekonomickém boomu se dostaly široké vrstvy z chudoby a ty nyní zoufale bojují o to, aby do ní znovu nespadly," řekl Naím serveru BBC Mundo. "Svou roli hraje i nebývalé rozšíření internetu," připomněl Naím způsob svolávání demonstrací i získávání informací, jež mohou způsobit "nakažlivost", tedy přelévání protestů.

Trochu odlišná je situace ve Venezuele, kde se konaly masové protesty v první polovině roku a optimisté věřili v pád autoritářského režimu, což se dosud nestalo a demonstrace v ulicích zeslábly. Důvodem je i neúspěch jednání opozice se zástupci režimu. To sebralo naděje demonstrantům a opět rozklížilo opozici, která se výjimečně sjednotila v lednu pod vedením Juana Guaidóa.

"Pochody v ulicích jsme ničeho nedosáhli, jen jsme riskovali, že nás zmlátí či zatknou," připomněla perzekuce venezuelského režimu dřívější účastnice protestů. "Mým každodenním pochodem je cesta pro vodu a plyn. Nemůžu ztrácet čas jinými záležitostmi," dodala v rozhovoru s BBC Mundo. Menší protesty kvůli častým a vícedenním výpadkům energie a vody ve Venezuele trvají.