AP: Škola pro žadatele o azyl v USA vzkvétá pandemii navzdory

Změna ji však nezaskočila, škola naopak začala slavit úspěchy a najala asi 20 učitelů, kteří jsou sami žadatelé o azyl, aby učili přes platformu Zoom děti nejen z tábora, ale také z dalších zařízení a bytů v jinde v Mexiku.

Škola dostala oficiální ráz se vznikem organizace nazvané Pouliční škola pro dětské žadatele o azyl (The Sidewalk School for Children Asylum Seekers). Založila ji 44letá Felicia Rangelová-Samponarová, která žije na druhé straně hranice v Texasu ve městě Brownsville, pomáhá migrantům a přes hranici jim vozí jídlo a knihy.

Aby se škola mohla přeorientovat na výuku na dálku, vybavila také učitele i žáky více než 200 tablety, píše AP. Na nákup techniky Rangelová-Samponarová použila vlastní peníze a finance, které vybrala díky kampani na crowdfundingové platformě GoFundMe. Podle svých slov cítila povinnost něco udělat, protože USA podle ní obrátilo životy žadatelů o azyl naruby. "Je to problém Spojených států. My jsme to vytvořili. Jsme ti, co dovolují, aby to pokračovalo. Vina jde za Američany," tvrdí.

Politika Trumpova administrativy donutila žadatele o azyl, aby čekali před hranicí, zatímco americké soudy přezkoumávají jejich případy. Tisíce středoamerických rodin tak žijí ve stanech nebo v mexických migračních zařízeních. Dříve mohli žadatelé o azyl po dobu přezkoumání své žádosti zůstat v USA se svými příbuznými či jinými lidmi, kteří je podporovali.

Někteří setrvávají v nejasné situaci více než rok, čekání se ještě prodloužilo tím, že Trumpova administrativa slyšení u imigračních soudů za pandemie pozastavila.

Hodiny ve škole dávají dětem možnost, aby dohnaly látku, kterou vynechaly, když společně s rodinami uprchly ze svých rodných zemí, zároveň jim ale poskytují rozptýlení v dlouhých dnech plných nudy.

Během jednoho nedávného pátečního rána vedla Gabriela Fajardová hodinu na Zoomu. Seděla při tom na převráceném kbelíku v chodbě malého bytového domu plného žadatelů o azyl, kteří si našli práci dost placenou na to, aby se mohli odstěhovat z tábora ve městě Matamoros. Přes obrazovku s ní komunikovalo několik dětí z různých zemí Střední Ameriky žijících v mexickém městě Ciudad Juárez u texaské hranice, vzdáleném od Matamorosu přes 1300 kilometrů.

"Pamatuj si, že hello je hola," říkala ve španělštině jednomu ze žáků jménem Jeremy a jasně artikulovala před tabletem položeným na dřevěném stole. "Buenos días je good morning. Musíš tam mluvit anglicky, ve španělštině ti nebude kromě mámy nikdo rozumět," zdůrazňovala 26letá Hondurasanka, která uvázla v Mexiku stejně jako její žáci.

"Tak dobře, anglicky! Musím mluvit anglicky," odpovídal nadšeně chlapec na druhé straně obrazovky, i když stále ve španělštině. Fajardová se hlasitě zasmála a pokračovala v hodině.

Fajardová, učitelka pro první stupeň, uprchla ze své vesnice společně se synem, když dostala výhrůžky kvůli svému bratrovi, který je policista. V Mexiku už strávila rok a čtyři měsíce, zatímco její případ si pomalu klestí cestu americkými soudy. To, že se může věnovat učení, své životní vášni, jí dalo pocit užitečnosti. Navíc ji rozčiluje, když vidí, jak děti zameškávají výuku. "Všimla jsem si dětí, které jsou starší a nic neznají. Dítě se potřebuje od šesti let začít učit číst a počítat," říká učitelka.

Fajardová opustila svoji vlast, aby její syn mohl mít lepší budoucnost. Ale zatím oba čekají v pohraničním městě plném kriminality. Učitelka je vděčná, že může poskytnout vzdělání tolika dalším dětem, jejichž budoucnost je stejně nejasná jako ta jejího syna.