NÁZOR: Dvacet let od útoků z 11. září se blíží. Expert prozradil, co odhalil čas

Zrádný pocit neporazitelnosti

Útoky z 11. září 2001 na Pentagon a dvě budovy Světového obchodního střediska byly bezprecedentní, šokující a naprosto překvapivé, přiznává Kaplan. Připomíná, že kouř z Manhattanu byl cítit na kilometry daleko, přičemž šlo o nejbližší setkání obyvatel New Yorku a Washingtonu s masivním, smrtícím násilím.

"Přirovnání byla obtížná, ale Pearl Harbor nebyl špatným: překvapivý nepřátelský útok velkých rozměrů," deklaruje autor komentáře. Dodává, že politický vývoj začala určovat toxická směs.

Na jedné straně panoval bezprostřední pocit ohromné zranitelnosti a v zářijových týdnech nebylo těžké představit si veškeré možné typy teroristických útoků, včetně těch za pomoci jaderných nebo chemických zbraní, připomíná odborník. Podotýká, že nic nebylo považováno za vyloučené.

Na druhou stranu se ale dostavil hřejivý pocit národní jednoty, který doprovázelo přesvědčení, že Spojené státy dokážou realizovat vše, co si vytýčí, upozorňuje Kaplan. Poukazuje, že země za sebou měla dekádu úspěšných vojenských zásahů v Panamě, Bosně a Kosovu, k nimž se víceméně uchýlila z vlastní vůle.

"Tato dobrodružství a jejich průběh pevně podporovaly další dobrodružství v budoucnu," píše expert. Zmiňuje, že vedle uvedených zásahů proběhla i nevyhnutelná válka s cílem vypudit irácké síly z Kuvajtu, která rovněž přinesla triumf.

Spojené státy se zdály neporazitelné, ačkoliv při útocích z 11. září obdržely silnou ránu, shrnuje Kaplan. Za výsledek označuje psychologickou tužbu po pomstě velkého rozsahu, která neměla být o nic méně pompézní než útoky samotné.

Geopolitický versus kulturní boj

V týdnech po útocích podle autora komentáře skončila post-studenoválečná éra a začala globální válka proti teroru. První zmíněné období představovalo triumfální loučení s půlstoletí trvajícím bojem za osvobození světa od nacismu a komunismu, který definovalo konvenční vojenské a ideologické soupeření, v němž Spojené státy obstály, konstatuje Kaplan. Upozorňuje, že válka proti teroru se nakonec vyvinula ve snahu změnit složité islámské společnosti zevnitř a na tento úkol Amerika připravená nebyla.

Boj s nacismem a komunismem byl víceméně geopolitický, boj s terorismem byl v zásadě kulturní, domnívá se odborník. V tom spatřuje důvod, proč byl výsledek pro Spojené státy rozdílný.

Již v době po útocích z 11. září toto někteří vágně tušili, tvrdí expert. Vysvětluje, že při neznalosti budoucího vývoje však mohli pouze obecně varovat před příliš vyčerpávajícím angažmá v jediném regionu za situace, kdy nebylo zřejmé, jaké změny proběhnou v jiných oblastech světa.

Zpětně by byl Kaplan rád, kdyby k takovým hlasům patřil, avšak přiznává, že tomu tak nebylo. "Příliš mnoho (expertů), včetně mě, věřilo, že islámský terorismus byl momentálně novým globálním zápasem, další druhou světovou válkou a studenou válkou," pokračuje autor komentáře. Připomíná, že po 11. září ostatně Vladimir Putin vládl v Rusku jen krátkou dobu a nebyl vyprofilovaný, zatímco Si Ťin-pchinga dělily od nástupu k moci v Číně dlouhé roky.

Z historického hlediska tak lze na 11. září pohlížet jako na událost, která odvedla pozornost a vyplnila dobu mezi dvěma obdobími velmocenských konfliktů, soudí expert. Vyzdvihuje, že v momentě, kdy hořely věže Světového obchodního střediska, ale vše vypadalo jinak.