NÁZOR: Inflace letí vzhůru a brzy může být hůř, varuje bývalý představitel MMF

Bolestivá zkušenost

Inflace na obou stranách Atlantiku roste více, než se očekávalo, tudíž nezpřísnění monetární politiky přináší riziko vypuštění pomyslného inflačního gina z lahve, míní Lachman. Dodává, že zpřísnění monetární politiky naopak může vyvolat závažnou krizi na domácích i světových finančních trzích.

Poslední data naznačují, že inflace ve Spojených státech i Evropě roste nepříjemně rychlým tempem a oživuje vzpomínky na bolestivou zkušenost ze 70. let, konstatuje autor komentáře. Připomíná, že v Americe se inflace zákaznických cen naposledy nacházela na dnešních více než pěti procentech v roce 1991, zatímco Evropa zažívala současnou tříprocentní inflaci - která výrazně překračuje dvouprocentní cíl ECB - v roce 2011.

„Jak FED tak ECB zlehčují dnešní vyšší než předvídanou inflaci coby důsledek dočasných problémů dodavatelských řetězců a nedostatku pracovní síly, které brzy odezní,“ pokračuje ekonom. Domnívá se, že takový přístup opomíjí reálnou možnost, že uvedené problémy mohou být mnohem dlouhodobější, než se nyní předpokládá, což naznačuje i spoušť, kterou asijským dodavatelským řetězcům nyní působí delta varianta koronaviru.

FED i ECB také nepočítají s možností, že v podmínkách silného zotavení ekonomiky může mimořádně expanzivní mix monetární a fiskální politiky na obou stranách Atlantiku brzy vést k ekonomickému přehřátí a ještě vyšší inflaci, poukazuje analytik. Doplňuje, že inflace ze 70. let Spojeným státům ukázala, že pokud není potlačeno v zárodku, může očekávání vysoké inflace zakořenit.

Zkušenost ze 70. let také připomíná, že monetární politika se projevuje dlouhodobě, s různým časovým zpožděním, deklaruje Lachman. Vysvětluje, že odkládání zpřísnění monetární politiky do chvíle, kdy jsou jasně vidět projevy inflace, v obecné rovině znamená, že centrální banka byla inflační křivkou předběhnuta.

Hrozí prasknutí bublin

„Po mnoha letech masivního nákupu dluhopisů FEDem a ECB by zavření kohoutu monetární politiky nebylo bez významného rizika pro finanční trh,“ pokračuje odborník. Podotýká, že roky tištění nových peněz velkými centrálními bankami vytvořily akciové, realitní a dluhové bubliny v celém světě, navíc dochází k rozsáhlému toku kapitálu z vyspělých ekonomik na rozvíjející se trhy, který zde nemá vždy dobré využití.

Z pohledu FEDu představuje hlavní riziko zpřísnění monetární politiky možnost, že půjde o úder vedoucí k prasknutí akciové a realitní bubliny ve Spojených státech, která stojí na předpokladu nekonečného zachování ultra nízkých úrokových sazeb, soudí Lachman. Odkazuje také na názor hlavní ekonomky Mezinárodního měnového fondu Gity Gopinathové, že zpřísnění monetární politiky FEDu může vyvolat i dluhovou krizi rozvíjejících se ekonomik, pokud by jedním z důsledků byl podobně razantní nárůst nákladů na půjčky jako v roce 2013.

Rozvíjející se ekonomiky se svými slabými veřejnými financemi by v takovém případě nebyly v pozici, aby dokázaly zamezit stahování kapitálu do vyspělých zemí, soudí autor komentáře. Dodává, že také z pohledu ECB s sebou zpřísnění monetární politiky nese riziko vyvolání dalšího kola evropské dluhové krize.

„Pokud by ECB chtěla ukončit svůj současný program nákupu dluhopisů, pak by již nebyla schopná pokračovat v nákupu veškerého dluhu vytvářeného italskou vládou, jak v současnosti činí,“ pokračuje analytik. Domnívá se, že v takovém případě by se trhy začaly zaměřovat na neudržitelnost italských veřejných financí, jelikož tamní poměr veřejného dluhu k HDP i rozpočtový deficit dosáhly rekordní výše.

Nezbývá než doufat, že Powell a Lagardeová se nemýlí v předpokladu, že dnešní problémy dodavatelských řetězců jsou jen dočasný fenomén, uvádí expert. Konstatuje, že v opačném případě je třeba připravit se buď na období ještě vyšší inflace, pokud centrální banky nezpřísní monetární politiku, nebo na období otřesů na světových finančních trzích, pakliže inflace přiměje tyto centrální banky monetární politiku zpřísnit.