KOMENTÁŘ | Kulhající demokracie, aneb občanská výchova z USA v přímém přenosu

Americká demokracie prý podle ruských politiků „kulhá na obě nohy“. Naštěstí má moderní demokracie nohy tři – trojici nezávislých opor: moc výkonnou, zákonodárnou a soudní. A tak i když si president Trump počínal jako neřízená střela, proti ústavě a zákonodárcům se neprosadil a šedesátka neopodstatněných žalob, se kterou se vytasili jeho právníci, mu také nebyla nic platná.

President Putin prý tvrdí, že Amerika už nemá co o demokracii poučovat. Naopak. Právě tohle je velice poučná lekce pro celý svět. A navíc podávaná poutavou akční formou.

Hlavní poučení je, že si lidé mají dát pozor, koho volí. Obhroublý komik, který „nazývá věci pravými jmény“, ale přitom lže jako když tiskne, může pobavit v hospodě či v televizní reality show, ale nemělo by se mu svěřovat tlačítko od atomových zbraní a rozhodování o tom, kolik z Vašich daní si přisvojí. (Donaldu Trumpovi bylo v prezidentském úřadu dosud napočítáno přes 30.000 lží a zavádějících výroků.)

Volby mají důsledky. Vědí to Němci, víme to i my. Některá volba se může stát svobodnou volbou poslední.

Skuteční znalci – američtí psychiatři a psychologové (mezi nimi i nám dobře známý Philip Zimbardo, mj. i host v Hyde Parku civilizace) dávno prokoukli, jak nebezpečná může volba Trumpa být. Desetitisíce jich podepsalo varovnou petici. Experti napsali tlustou knihu Nebezpečný případ Donalda Trumpa a tím se vzepřeli i „náhubkovému“ či spíše „roubíkovému“ pravidlu. Tzv. Goldwater rule totiž psychiatrům zakazovalo na dálku diagnostikovat veřejné osobnosti. Oni ale pochopili, že v tomto případě nejde o pomluvu celebrity, ale o jasné nebezpečí (v právním jazyce USA „clear and present danger“).

Zdrojem moci v demokracii jsou lidé a jejich volba, ne teroristické milice, ač velice motivované. Inspirované nejen kultem Trumpovy osobnosti, ale i fake news a konspiračními teoriemi, že volby byly Trumpovi ukradeny, a bizarními výmysly hnutí Qanon. Co se dosud jevilo jako absurdní úlet, se najednou dostalo do centra pozornosti světové politiky.

Zvraty v počítání volebních výsledků

Výsledek voleb neměl být žádným překvapením pro toho, kdo sledoval průběžné předvolební průzkumy, ty jasně ukazovaly Bidenův všeobecný náskok. Průběh sčítání byl však letos opravdu dramatický. Jako vždy, dílčí součty se načítaly od východního pobřeží, jak se postupně zavíraly volební místnosti. Málo lidnaté okrsky, které jsou sečteny první, ukazovaly solidní Trumpův náskok. Hlasy z lidnatějších a liberálních universitních měst přicházely později, ale zřetelně nestačily na to, aby Trumpův náskok dorovnaly. Amerika se začala nořit do noci, na východě již bylo po půlnoci a Trump, ač ještě neměl potřebný počet vítězných hlasů, se slavnostně prohlásil za vítěze a republikáni jeho vítězství bujaře oslavili. I skalní demokraté se začali smiřovat s prohrou. Zbývalo už dopočítat jen korespondenční hlasy a ty ještě přicházely.

Podíl korespondenčních hlasů však byl letos rekordně vysoký a v naprosté většině šlo o hlasy pro Bidena. Volby byly téměř segregované: na rozdíl od republikánů brali demokraté koronavirus vážně – nosili roušky, Biden nepořádal masová shromáždění a požádal příznivce, ať volí korespondenčně. Výsledky sčítání korespondenčních hlasů, které přicházely během noci a ráno, proto způsobily zvrat a šok.

Psychologie prohry

Zklamání ze ztráty jisté výhry je psychologicky daleko silnější emoce než nenadálé vítězství. To už behaviorální ekonomie dávno prozkoumala (Kahneman a teorie averze ke ztrátám). Nikdo nechce být „loser“ a D. Trumpa umění prohrávat doma nenaučili. Ostatně, jeho neteř Mary v knize Příliš mnoho a nikdy dost: Jak má rodina stvořila nejnebezpečnějšího muže na světě vzpomíná, s jakým gustem Trump ostatní, zvláště úspěšnější a mocné muže nazýval losery, svou oblíbenou urážkou. Losery nazýval své politické oponenty a dokonce i padlé americké vojáky. V televizi se navíc stal populární díky televizní show Učeň-Apprentice, ve které lidem říkal, že mají padáka „You are fired“. Teď dostal padáka sám. Stále ještě svou prohru popírá. Jako by nedokázal projít všemi pěti stádii ztráty (popření, hněv, smlouvání, deprese, smíření), ale zasekl se v prvním stádiu - obranném šoku popření.

Demokracie jako labilní systém

Demokracie je systém založený na principech, které si navzájem odporují. Svoboda bývá v konfliktu s rovností, práva většin s právy menšin, a tak dále. Konflikty a dohadování jsou prostě v demokracii přirozené. S hádáním a kulháním se v demokracii počítá. I s protesty. (Konec konců i Německo zažilo pravicový útok na svůj Reichstag v létě při demonstraci proti koronavirovým omezením.)

Spojeným státům se zatím podařilo v klidu zvládnout listopadové volby, součty hlasů v každém ze svých států a hlavně, i když za dramatických okolností, i schválení celkových výsledků. Dne 20. ledna má proběhnout vlastní předání moci - inaugurace J. Bidena. Do Washingtonu D.C. bylo povoláno na 20.000 členů Národní gardy a bdělá bude i ostraha hlavních měst všech amerických států.

Joe Biden je zkušený politik a vyniká tím, co je pro demokracii to nejdůležitější – velkorysou slušností, ale ta funguje jen proti partnerům s určitou morální úrovní, ne proti násilí. Kromě rozděleného národa navíc Biden dědí i koronavirovou krizi (i ta je zesílena konspiračními teoriemi a tím, že koronavirus byl Trumpem prohlašován za hoax).

Američané nám připomněli že demokracie je křehká i to, jak nebezpečné je zvolit narcistického sobce a jak snadno lze lidi ošálit alternativní realitou. Americká zkušenost by měla být i pro nás výstrahou. V nedávném mezinárodním srovnání toho, jak snadno se nechají lidé ošálit fake news, Češi totiž dopadli ještě hůře než Američané.

Autorkou komentáře je expertka na politickou psychologii PhDr. Martina Klicperová, DSc., Psychologický ústav AV ČR.