Levné řešení globálního oteplování? Z USA zní zdánlivě snadný recept

Destrukce přírodního štítu

Až do nedávna rostliny, především stromy, dělaly svou práci téměř dokonale, tiše pohlcovaly oxid uhličitý a z pohledu přírody a lidstva hrály roli "plic planety", poukazují historik s ekologem. Připomínají, že v posledních týdnech devastující požáry v Amazonském pralese přitahují pozornost světové veřejnosti a vedou její nezanedbatelnou část k tomu, aby si uvědomila dlouhodobou závislosti lidstva na lesích, především těch tropických, které pohlcují uhlík vypouštěný lidmi do atmosféry.

"Spolu s tím, jak brazilské lesy hoří, sleduje nejen další ničivý lesní požár, ale destrukci prastarého přírodního štítu proti oteplování planety," pokračují otec a syn Ellisovi. Podotýkají, že k tomu dochází ve chvíli, kdy se efekty tohoto oteplování stupňují, ať již v podobě silných hurikánů, rekordních teplot, umírajících korálových útesů, tání ledovců a častějších záplav a vln sucha.

Za mnohem důležitější než politické zprávy tak oba vědci označují stručné poselství: pokud zmizí deštné pralesy, zmizí lidstvo. Pralesy od Aljašky po Indonésii pohlcují nejvíc uhlíku ve světě, ale tropické deštné pralesy dokážou skladovat nejvíce momentálně produkovaných uhlíkových emisí, vysvětlují Joseph a Peter Ellisovi. Dodávají, že Amazonie, Konžská pánev a indonéské ostrovy skladují polovinu světového uhlíku a ročně pohltí 3 miliardy tun plynného uhlíku, tedy třetinu emisí z fosilních paliv.

Lidstvo tento proces nic nestojí a je pozorovatelný i na snímcích NASA, které zachycují, jak je pohlcován oxid uhličitý produkovaný světovými průmyslovými centry, konstatují historik s ekologem. Zdůrazňují, že za poslední půl století se produkce uhlíkových emisí prudce zvýšila, ale spolu s tím začaly tropické pralesy pohlcovat více uhlíku.

"Je to téměř jako by si spolu stromy povídaly a povzbuzovaly se k větší snaze splnit svůj vytýčený úkol, ač cítí, že bitvu prohrávají," píšou Elliosovi. Zjištění, že máme tak mocné spojence v boji za záchranu civilizace, by nás tak podle nich mělo vést k větší ochraně lesů a především tropických pralesů, na které bychom měli pohlížet jako na svěřenecký fond pro naše vnoučata a přirozené řešení klimatu.

Přirozené řešení  

Pokud budou lesy chráněny a rozšiřovány, mohou přirozeně dosáhnout toho, na co se momentálně vynakládají miliardové sumy v geoinženýrských výzkumech, aby se nalezlo technologické řešení, jehož výsledky jsou sporné a mohou mít neblahé dopady, vysvětlují oba vědci. Apelují, aby se na tropické deštné pralesy pohlíželo jako na společnou globální věc, protože ochrana Amazonie, Konžské pánve a Indonésie je v zájmu všech.

Tyto pralesy přirovnávají Ellisovi k božímu daru, který byl lidstvu svěřen k opatrování. Připomínají, že na srpnovém summitu G7 ve Francii všichni politici, až na jednoho, ukazovali, že vědí, co je v sázce.

Finanční podpora pro zachování tropických pralesů se musí stát mezinárodní záležitostí a prioritou, nabádají Ellisovi. Poukazují, že ochrana lesů je občas prezentována jako cosi velmi nákladného, ale nové přístupu by měly zvládnout uspokojit člověka i přírodu.

Na Madagaskaru tak ochrana mangrovníků udržuje zásadní pohlcovač uhlíku a prospívá i vesničanům, kteří jsou na mangrovnících z mnoha důvodů závislí, vysvětlují historik a ekolog. Dodávají, že v americkém státě Mississippi jsou zase vlastníci půdy finančně odměňováni za obnovu lužních lesů, které jsou prospěšné pro lidi, živočichy i koloběh vod.    

V tropech se objevují nové metody udržitelného využívání lesů a je povolováno pouze takové kácení, která má omezený dopad na schopnost lesů pohlcovat uhlík, kvitují Ellisovi. Připouštějí však, že samotné stromy lidstvo nezachrání a prohrávají souboj s reinkarnací svých předků v podobě fosilních paliv.

"Záchrana vyžaduje, abychom přestali pálit dávno mrtvé stromy a realizovali přechod na obnovitelné formy energie," deklarují ekolog s historikem. Dodávají, že mezitím budou žijící stromy plnit svou roli a dýchat za planetu, pokud jim to lidstvo umožní.