Nositel Nobelovy ceny promluvil o Thunbergové a byznysu. Nebere si servítky

Známá arogance

To platí i o Stevenu Mnuchinovi, americkém ministru financí, tvrdí ekonom. Připomíná, že Mnuchin nejprve zopakoval své tvrzení, že daňová škrty z roku 2017 si na sebe vydělají samy - ačkoliv jeho ministerstvo chvíli předtím přiznalo, že rozpočtový deficit za rok 2019 je o 75 % vyšší než před třemi lety -, aby následně peskoval mladou klimatickou aktivistku Gretu Thunbergovou a vyzval ji k vystudování ekonomie, než bude volat po zastavení investic do fosilních paliv.

Jelikož je arogance známým znakem současné administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa, není překvapivé, že Mnuchin říká nesmysly a že pravdu má téměř jistě Thunbergová, uvádí nobelista. Dodává, že sám Mnuchin zřejmě během ekonomických přednášek spal, jinak by věděl, že každá základní učebnice ekonomie doporučuje vládní regulaci a zdanění aktivit, které znečišťují životní prostředí, protože v opačném případě nemají producenti a zákazníci důvod brát tyto škody v potaz.

"A spalování fosilních paliv je velkým zdrojem poškozování životního prostředí, nejen skrze klimatickou změnu, ale také lokálním znečištěním ovzduší, které je velkým zdravotním hazardem a rozhodně neděláme dost pro jeho omezení," pokračuje Krugman. Odkazuje na odhady Mezinárodního měnového fondu (MMF), že dotace na produkci fosilních paliv - ať už ve formě daňových úlev, přímých plateb či převážně zbavováním podniků za nepřímé škody, které působí - v roce 2017 dosáhly 5,2 bilionu dolarů (téměř 115 bilionů korun).

Jen ve Spojených státech šlo o 649 miliard dolarů, což znamená zhruba 3 miliony dolarů na jednoho pracovníka věnujícího se těžbě uhlí, plynu a ropy, upozorňuje odborník. Deklaruje, že bez těchto dotací by dnes jen sotvakdo do fosilních paliv investoval.

Mnuchin si možná myslí, že i MMF by měl začít studovat ekonomii, stejně jako tisíce dalších ekonomů, všech žijících předsedů americké centrální banky, desítek nositelů Nobelovy ceny za ekonomii a hlavních ekonomických poradců amerických administrativ napříč politickým spektrem, tvrdí ironicky Krugman. Připomíná, že ti všichni podepsali otevřený dopis volající po zdanění emisí skleníkových plynů.

"Ve zkratce, Gretě Thunbergové je možná jen 17 let, ale její názory jsou mnohem bližší konsensu ekonomické profese než ty chlapíka upínajícího se k zombie myšlence, že daňové škrty si na sebe samy vydělají," nebere si servítky profesor. Připouští, že konsensus ekonomů může být nesprávný, ale z důvodu, že není vůči fosilním palivům dostatečně tvrdý.

Stroj na peníze

Na jednu stranu se mnoho expertů shodne, že standardní modely podceňující rizika klimatické změny, protože nepočítají s narušujícími efekty a nepřikládají váhu možné celkové katastrofě, na straně druhé odhady omezení emisí zpravidla podceňují roli inovací, naznačuje odborník. Připomíná, že i mírné pobídky k většímu využívání energie z obnovitelných zdrojů vedly v posledních deseti letech k mimořádnému poklesu její ceny.

Stále ale existují lidé, ať už stoupenci pravice i klimatičtí aktivisté, kteří tvrdí, že rázná redukce emisí si vyžádá velký propad HDP, poukazuje ekonom. Tvrdí, že veškerá naše dosavadní znalosti naznačují, že jde o omyl, jelikož lze dekarbonizovat ekonomiku a dosáhnout značného růstu.

Krugman tedy pokládá otázku, proč s ohledem na výše uvedené lidé jako Mnuchin a Trump zapáleně hájí fosilní paliva a antienvironmentalistické postoje. Za částečnou odpověď považuje to, že američtí konzervativci nechtějí přiznat oprávněnost vládních zásahů, protože přiznání, že vládní zásah má dobrý dopad na ochranu životního prostředí, Američané by si to samé mohli začít myslet například i o zdravotní péči.   

"Větším problémem je ale čirá chamtivost," píše laureát Nobelovy ceny. Upozorňuje, že výše dotací na fosilní paliva činí z celého odvětví obří stroj na peníze, která vydělává na odírání všech ostatních, jednak skrze přímé dotace z peněz daňových poplatníků, ale převážně přenášením nákladů své činnosti na nevinné lidi okolo.

Mnoho z uvedených nákladů má podobu nemocí a úmrtí v důsledku lokálního znečištění ovzduší, ujasňuje Krugman. Dodává, že další mají podobu přírodních katastrof, například požárů v Austrálii, které nesou stále větší podpis klimatické změny.

V racionálním světě bychom se snažili tento mechanismus zastavit, ale jeho provozovatelé - tedy korporace a investoři pobírající 3 miliony dolarů na jednoho pracovníka, který z nich ovšem vidí pouhý zlomek - mají značný politický vliv, konstatuje ekonom. Vysvětluje, že proto lidé jako Mnuchin tvrdí, že nevidí nic špatného na odvětví, které generuje zisk téměř výhradně poškozováním ostatních lidí. "Možná by se měl sám přihlásit do kurzu ekonomie - a také etiky," uzavírá profesor.