Šetřit, nebo utrácet? Ekonom varuje před úskalím dluhových pastí v pandemii

Špatný vzor pro politiky

Zdánlivý příklon MMF k uvolněnější fiskální politice je o to znepokojivější, že přichází v době, kdy moderní monetární teorie velí získávat měnové prostředky a mizí jakýkoliv základ pro disciplínu ve veřejných financích, konstatuje Lachman. Táže se, proč by se za situace, kdy se MMF zjevně nehlásí k nutnosti udržovat zdravé veřejné finance, měli k takovému postoji hlásit politici.

Přiměřenost doporučení MMF pro agresivní rozpočtová podpůrná opatření se nyní může jevit jako pochopitelná, připouští analytik. Podotýká svět zažívá nejhlubší recesi za posledních 90 let a ukazuje se, že zotavení světové ekonomiky dochází párá spolu s tím, jak druhá vlna pandemie hrozí napáchat další ekonomické škody.

"Jde také o to, že centrální banky ve světě zjevně scházejí z cesty, aby poskytly ekonomice další podpůrná měnová opatření," píše odborník. Konstatuje, že za situace, kdy se úrokové sazby blíží nule, nebo na nule skutečně jsou, zdánlivě neexistuje další prostor pro jejich snížení.

Při zvýšené ceně cenných papírů a rozkolísanosti úvěrových trhů by centrální banky riskovaly, že dále přispějí ke zranitelnosti světových finančních trhů, kdyby nyní zvýšily tempo nákupu vládních dluhopisů, připouští Lachman. Za sporný aspekt současného pohledu MMF na rozpočtovou politiku ale označuje představu, že silná rozpočtová reakce na pandemii nemusí z dlouhodobějšího pohledu vystavit země závažným dluhovým problémům.

MMF totiž zakládá svůj pohled na předpokladu, že úrokové sazby zůstanou nízko po velmi dlouhou dobu, což zemím umožní "prorůst" se z problémů jejich zadlužených veřejných financí, vysvětluje expert. Upozorňuje, že tento předpoklad naznačuje, že MMF nově podporuje volnější přístup k rozpočtovým stimulačním opatřením a dlouhodobě vidí vývoj zadluženosti svých členských zemí optimisticky.

Dlouhodobé riziko

Poslední fiskální monitorovací zpráva MMF například předvídá, že poměr amerického veřejného dluhu sice vyletí z loňských 108 % ročního HDP na letošních 131 %, ale následně se na hranici okolo 130 % nějakým způsobem stabilizuje, uvádí ekonom. Dodává, že to samé zpráva očekává v případě zemí jako Itálie, jejíž dluh má mezi lety 2019 a 2020 stoupnout z 135 % ročního HDP na 160 % a na této úrovni se stabilizovat.

"Faktor, který činí růžovou předpověď MMF (ohledně) veřejného zadlužení nepravděpodobnou, je silné utužování rozpočtové politiky v roce 2021, které bude nutné k zajištění a stabilizaci poměru veřejného dluhu k HDP," píše Lachman. Odkazuje na další odhad MMF, který připouští, že v případě Spojených států si tato stabilizace vyžádá omezení rozpočtového schodku ze 13 % HDP v roce 2020 na 6 % HDP v roce 2021, přičemž o stejný procentní podíl by měla meziročně snížit rozpočtový deficit i zmíněná Itálie.

Tak razantní oklešťení rozpočtu v době, kdy již tak slabou ekonomiku zřejmě zasáhne druhá vlna pandemie, přináší podle analytika zásadní otázku, zda bude ekonomika USA či Itálie skutečně schopná vykázat tak silné zotavení, jak MMF očekává, které pomůže zlepšit obraz tamního státního dluhu, pokud se budou muset zároveň příští rok uchýlit k tak zásadnímu utahování opasků.

Výše uvedené nutně neříká, že MMF dělá chybu, když doporučuje silnou fiskální odpověď na pandemii koronaviru, uznává Lachman. Soudí však, že MMF by měl zároveň více zdůrazňovat dlouhodobé riziko, které s sebou taková fiskální politika přináší pro veřejné finance jeho členských zemí.

"Pokud by byl MMF vůči těmto rizikům citlivější, pak by možná upozorňoval své členské země, aby věnovaly větší péči cílení své fiskálně-politické odpovědi na pandemii," míní autor komentáře. Dodává, že to by mělo zajistit, že země nezvýší zranitelnost svých veřejných dluhů nad nejnižší nezbytnou úroveň.