Socialismus v praxi: Venezuela má obří zásoby ropy, obyvatelé musí jezdit na kole

Kdysi poklidné cykloservisy bzučí novým životem. Jde o vzácný rozmach malého odvětví za jinak ochromujícího dopadu omezení pohybu kvůli koronaviru ve Venezuele.

Veterinář Pedro Villegas seřídil své dvě desítky let staré kolo a nyní na něm rád absolvuje svou každodenní půlhodinovou cestu do ordinace v Caracasu, částečně i po dálnici, píše Reuters. "Začal jsem ho používat po troškách, protože je mi přes 50 a musel jsem si zlepšit kapacitu plic," řekl Villegas.

Čtyřiasedmdesátiletý Pepe Segura, majitel cyklodílny v bohaté oblasti východního Caracasu, nyní přichází do práce každé ráno už v šest, aby začal pracovat na rostoucím seznamu objednávek. "Mám teď čtyřikrát více práce," tvrdí.

Zatímco v jiných zemích lidé od letoška ve zvýšené míře jezdí na kole kvůli pohybu a ekologickým či zdravotním důvodům, ve Venezuele je hlavním faktorem palivová krize. Přestože má Venezuela největší rezervy surové ropy na světě, její rafinerie jsou téměř ochromeny kvůli dvěma letům nedostatečných investic. Americké sankce, jejichž účelem bylo přinutit prezidenta Nicoláse Madura k odchodu z úřadu, přitom zastavily dovoz pohonných látek.

Od března tráví motoristé až tři dny ve frontách před čerpacími stanicemi kontrolovanými armádou, i když nedávné dodávky z Íránu možná přinesou určitou úlevu.

Po desetiletí byly silně dotované pohonné látky téměř zdarma. Tento týden však vláda vytvořila nový systém, v němž řidiči mohou nakoupit 120 litrů dotovaného benzinu za 0,02 dolaru (zhruba 0,5 koruny za litr). Pak už musí platit v přepočtu zhruba 12 korun za litr. Za tu cenu ovšem měsíční minimální mzda stačí jen na šest litrů benzinu, což je zhruba deset procent nádrže běžného sedanu.

"Když autem ujedu pět kilometrů, spotřebuji litr benzinu. Musím s ním šetřit," upozornil 54letý účetní Jorge Ramírez. Nyní na krátké vzdálenosti jezdí na starém bicyklu, který našel doma.

Mnoho Venezuelanů říká, že pandemie nemoci covid-19, jíž je tu hlášeno zhruba 1500 případů, jim působí menší stres než nedostatek pohonných hmot.

"Musel jsem přijít s něčím, co by mi umožnilo nadále pečovat o pacienty, tak jsem si koupil ojetý bicykl," řekl dětský lékař Alejandro Crespo, který do své ordinace v Maracay, městě západně od Caracasu, má na kole půl hodiny do kopce. A nyní už nemusí trávit den nebo i déle ve speciální frontě u jediné čerpací stanice v Maracay, kde si mohou lékaři a sestry koupit 20 litrů benzinu najednou.

Mechanici tvrdí, že většinou prodávají záplaty a nové pneumatiky, které zprovozní stará píchlá jízdní kola. Základní seřízení stojí sedm až 20 dolarů, což je méně než plná nádrž podle nového cenového systému.

Použitá kola se v obchodech a na internetu prodávají za 150 až 300 dolarů, ale jsou nedostatkovým zbožím. Většina obchodů zastavila dovoz nových jízdních kol kvůli nedostatečné poptávce v době hospodářské krize.

Častější rozvážky domů za karantény jsou dalším faktorem, který je za větším množstvím jízdních kol v ulicích, jejichž králem byl dosud zásadně automobil a kde jízdní pruhy pro cyklisty prakticky neexistují.

Mechanik Juan Alvarez, který tento rok začal opravovat jízdní kola přímo v domech zákazníků, říká, že většina bicyklů, s nimiž se setkává, byla léta mimo provoz. "Mně se situace v důsledku nedostatku benzínu výrazně zlepšila," přemítá Alvarez a vyráží do práce na svém jízdním kole.