Výše zadlužení Spojených států? Profesor ekonomie bije na poplach

Největší dluh od konce druhé světové války

V praxi to znamená, že z každého dolaru, který vláda Spojených států utratí, je 21 centů na dluh, na čemž se dalších deset let nic nezmění, vysvětluje odborník. Konstatuje, že každoroční deficit se přičítá k celkovému dluhu federální vlády, který dnes dosahuje 22 bilionů dolarů (přes půl trilionu korun), z čehož 6 bilionů připadá na federální svěřenecké fondy, například sociální zabezpečení.

Na konci 20. let tedy zadlužení USA vzroste o 12 bilionů dolarů a jestliže tento veřejný dluh dnes činí 79 % ročního HDP země, za 10 let to podle odhadů CBO bude až 95 %, což je největší poměr vůči HDP od konce druhé světové války, uvádí Campbell.   

"Proč na tomto zadlužení země záleží?" ptá se profesor. Odpovídá, že Spojené státy stále více dluží Číně a ze současných 16 bilionů dolarů, tedy dluhu bez svěřeneckých fondů, drží Čína 1,2 bilionu a pokud by se rozhodla nabídnou tento dluh naráz trhům, může způsobit značné škody americké ekonomice.

Americká vláda tedy bude muset najít jiného zájemce o své dluhopisy, které momentálně nakupuje Čína, očekává ekonom. Nastiňuje, že bez velkého kupce cena těchto dluhopisů klesne, což bude znamenat, že Spojené státy budou platit větší úroky, což se přenese do celé americké ekonomiky.

Tato hrozba není brána vážně, protože Čína by tímto krokem hodně prodělala, přiznává expert. Varuje však, že autokracie se dokážou s domácími dopady vypořádat lépe než demokracie a kdyby Čína cítila, že je v sázce něco, co považuje za klíčové, například statut Tchaj-wanu, není důvod si myslet, že by nevyužila této zbraně, kterou jí USA svěřily do rukou.

Dluh by byl také důležitý, pokud by na Spojené státy dopadla celostátní krize, která by vyžadovala navýšení federálních výdajů, poukazuje Campbell. Dodává, že pokud by USA již nerozprodaly tolik dluhopisů, měly by větší prostor, aniž by docházelo k růstu úroku, za který si Washington půjčuje.

Reaganova poučka

"Je zde také morální rozměr rostoucího amerického dluhu, ač se mu dostává menší pozornosti," pokračuje ekonom. Konstatuje, že dluh existuje kvůli tomu, že se Američané rozhodli utrácet nyní a účet mají zaplatit jejich děti v budoucnu, přestože další generace budou čelit vlastním krizím, zřejmě těm spojeným s klimatickou změnou, která nyní akceleruje, ale její vážné dopady se projeví až později.

Pokud by bylo zadlužení využito k vytváření trvalých hodnot pro další generaci - zlepšování veřejných univerzit, silnic, letišť či posilování armády s cílem udržet otevřenost mezinárodních obchodních cest -, bylo by ospravedlnitelné, připouští Campbell. Doplňuje, že palčivý deficit ale nevzniká trvalejšími investicemi, ale díky daňovým úlevám, růstu mandatorních výdajů a nákladům na války v Iráku a Afghánistánu.

Na základě dosavadního chování politiků by bylo nerealistické očekávat, že těmto nebezpečím věnují pozornost, domnívá se profesor. Připomíná, že CBO upravila své odhady po dohodě mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a předsedkyní Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiovou, v jejímž důsledku se zvýšil výdajový strop nastavený v roce 2011, který země v posledních 8 letech nedokáže plnit, a tak musí vždy zasáhnout Kongres.   

"Reagan dokázal, že na deficitu nezáleží," cituje ekonom slova amerického viceprezidenta Dicka Cheneyho z roku 2003, s nimiž, jak se zdá, politici z obou amerických stran v posledních 16 letech souhlasí.

Pokud měl v minulosti deficit růst, kroutili hlavou alespoň někteří fiskálně konzervativní republikáni, poukazuje Campbell. Vysvětluje, že toto již neplatí, a protože dohoda o uvolnění výdajových stropů odvrátila uzavření amerických federálních úřadů, ocenil ji nejen Trump, ale i vůdčí představitelé Republikánů a Demokratů v obou komorách Kongresu.

Nikdo z těchto politiků si na důsledky amerického zadlužení nestěžoval, konstatuje ekonom. Soudí, že pokud na americké politické scéně existuje nějaká shoda, pak se zdá, že jde o ochotu ignorovat ekonomická a bezpečnostní rizika vyplývající z rostoucích deficitů a státního dluhu i v dohledné budoucnosti.