V osobních předmětech obětí 11. září jsou ukryté kousky jejich příběhů

Habermanová, které bylo 25 let a měla se vdávat, vyrazila na pracovní cestu z Chicaga a zároveň na svou první návštěvu New Yorku. V jejích rodičích vyvolávaly věci stále páchnoucí po Ground Zero hlavně smutek. Aby zmírnili svou bolest, darovali je Národnímu památníku a muzeu 11. září, napsala agentura AP.

Peněženky, pasy, baseballové rukavice, boty, oblečení a prsteny. Sbírka přibližně 22.000 osobních předmětů, z nichž jsou některé vystaveny v muzeu 11. září a jiné v institucích napříč zemí, vytváří mozaiku ztracených životů a příběhů o přežití

"Každý člověk, který je součástí tohoto výčtu, žil svůj život," uvedl kurátor muzea a ředitel sbírky Jan Ramirez. "Víme, že rodiny a lidé, kteří toho dne ztratili někoho blízkého, budou potřebovat místo nebo způsob, jak si připomenout člověka, který nikdy nepřišel domů z práce nebo z letu," dodal Ramirez. Mnoho předmětů bylo vytaženo z trosek dvojčat. Další věci darovali přeživší nebo pozůstalí.

Viceprezidenta společnosti Aon Seana Rooneyho, který zemřel v jižní věži, zastupuje tesařský úhelník, šroubovák, páčidlo a pásek na nářadí. Ve své podstatě byl "stavařem", vysvětlila jeho švagrová Margot Eckertová. Tesařské nástroje darované muzeu podle ní představují "dokonalý protijed k destrukci".

Poté, co Rooneyho uvěznily plameny a kouř ve 105. patře, zavolal své manželce Beverly Eckertové, která v tu chvíli byla v jejich domě ve Stamfordu v Connecticutu. Zatímco lapal po dechu, strávil své poslední chvíle vzpomínáním na lepší časy a své ženě šeptem vyznával lásku. Jeho ostatky nebyly nikdy nalezeny.

Beverly zemřela osm let poté při pádu letadla. Cestovala na střední školu, kterou navštěvoval její zesnulý muž, a na jeho počest tam měla udělit studijní stipendium. Předtím si odložila věci, o kterých doufala, že jí pomohou vyprávět příběh jejího manžela, víkendového kutila, tesaře a dobrovolníka v nevládní organizaci Habitat for Humanity. "Tyto předměty jsou velmi důležité. Jsou důkazem, že někdo žil. Jsou skutečností, které se můžete dotknout," uvedla její sestra Margot.

Pro rodinu Roberta China to byl příběh o lásce k softbalu. Vzpomínali na jeho první odpal, po kterém doběhnul až ke třetí metě. Jeho spoluhráči z týmu firmy Fiduciary Trust International mu na osudný míček napsali blahopřání, aby si mohl chvilku znovu vychutnávat. Mezi podepsanými byli i Pedro Francisco Checo a Ruben Esquilin mladší, kteří spolu s Robertem 11. září zemřeli. Zaprášený softbalový míček je nyní součástí sbírky muzea 11. září.

Ne všechny předměty byly darovány jménem obětí. Některé pocházejí od lidí, kteří útoky z 11. září přežili.

Linda Raischová Lopezová darovala své zakrvácené kožené lodičky, které mají představovat její vůli přežít v den, kdy běžela o život. Když sbíhala schodiště z 97. patra, vyklouzla z podpatků a trosky procházela naboso. Někde po cestě k molu na řece Hudson vklouzla zpátky do bot, které potřísnila krví ze svých pořezaných a zpuchřelých nohou.

Jen malá část osobních předmětů ze sbírky muzea 11. září je trvale vystavená, jelikož je jich příliš mnoho. Když nejsou v muzeu, čekají ve skladech v New Jersey, které je přes řeku Hudson a v hangáru na letišti JFK. Řady a řady polic jsou zaskládané krabicemi plnými tragédií a vzpomínek.

"Každý kousek je součástí skládačky," řekl Ramirez. "To, že máme tyto důležité, hmatatelné a malé kousky pravdy, které vytvářejí mosty, pomocí nichž se lidé zapojují do příběhu, je důvod, proč to děláme a budeme v tom pokračovat," dodal ředitel sbírky muzea 11. září.