"Větší výzva než si myslíme." Profesor rozebral řešení klimatické změny

Problém akceleruje

Tato tvrzení považuje filozof za zpochybnitelná, avšak teze o převaze demokracie se podle něj jeví jako nejvíce problematická ve vztahu k boji s klimatickou změnou. „Od roku 1992 – kdy země přislíbily stabilizovat ‚koncentraci skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která zabrání nebezpečnému narušení klimatického systému‘ –  problém akceleruje,“ píše Jamieson.  

Roční objem emisí CO2 se od té doby zvýšil o 60 %, jejich koncentrace v atmosféře o 15 % a Země se ohřála o více než půl stupně celsia, poukazuje profesor. Dodává, že to přispělo k úbytku arktického ledu, vzestupu hladiny moří a ničivějším požárům a bouřím.

Klimatické změny hrají roli v širokém spektru lidských tragédií, včetně aktuální pandemie, přitom ale víme, že to nejhorší teprve přijde, varuje akademik. Ptá se, zda, jsou naše demokracie vybaveny pro řešení situace.

Již Platón před dvěma tisíci lety zjistil, že demokracie je zranitelná, protože voliči mohou být nevzdělaní, politici nekompetentní a stabilitu zákonů a politiky mohou narušovat iracionální výkyvy veřejného mínění, nastiňuje Jamieson. Soudí, že právě klimatická změna ukazuje slabost demokracie.

Klimatickou změnu lze totiž podle profesora řešit pouze skrze globální spolupráci, zatímco demokracie odpovídají pouze voličům v konkrétních státech, což oslabuje mezinárodní úsilí a nezájem vlád o to, co se děje mimo hranice jejich země.

„Řešení klimatické změny si žádá dlouhodobé odhodlání, ale časový horizont demokratických politiků je vymezen volebními cykly,“ pokračuje filozof. Podotýká, že v demokraciích existuje také množství aktérů s právem veta, kteří mohou zabránit realizaci jistých opatření, ať už jde o protestující Žluté vesty ve Francii či jakýchkoliv 34 senátorů ve Spojených státech.

Úspěšné řešení klimatické krize znamená naslouchat vědě, ale v demokracii je nad názor expertů stavěn hlas lidu, konstatuje Jamieson. Vysvětluje, že občan v demokracii může expertovi namítnout, že má třeba i pravdu, ale kdo mu dal mandát říkat, co je třeba udělat; že může být expertem, ale kdo mu dal mandát říkat, co si mají lidé myslet.

Řešením je vzdělání

Britský politik Michael Gove v kampani za brexit prohlašoval, že Britové již mají dost expertů, připomíná profesor. Podotýká, že za pomoci sociálních sítí je na Západě na vzestupu odmítání názoru expertů, které se přetavuje v konspirační fabulace.

Podle průzkumů tak například 44 % amerických republikánů věří, že Bill Gates se chystá využít očkovací kampaně proti nemoci covid-19 jako záminky pro implementaci mikročipů miliardám lidí, zatímco pětina mladých Australanů věří, že Gates hrál nějakou roli při vzniku a šíření nového koronaviru, poukazuje Jamieson. Odkazuje v té souvislosti na výrok připisovaný Winstonu Churchillovi: „Demokracie je  nejhorší forma vlády. Krom všech ostatních.“    

Churchillovi dává filozof částečně zapravdu, ale upozorňuje, že některé státy sice na změnu klimatu reagují efektivněji než ostatní, přesto neexistují žádní „hrdinové“ a žádná země – od teokratických autokracií po hrdé demokracie – zatím nedokázala tuto výzvu uchopit. Domnívá se, že pokud mají demokracie s klimatickou změnou bojovat úspěšněji, musejí se zaměřit na vzdělání.

Filozof John Dewey pojímal demokracii jako „způsob života“, kdy komunita spolupracuje v neustále se měnícím přílivu hrozeb, výzev, příležitostí a krizí, přičemž se domníval, že mechanismy demokracie – institucionální uspořádání, formální procedury i samotné volby – jsou sice klíčové, občas k nim ale byl i skeptický, upozorňuje profesor. Dodává, že řešení podle Deweyho spočívalo ve skloubení expertních znalostí a demokracie skrze obecné vzdělání.   

Tento koncept předpokládá, že namísto výuky faktů a vštěpování hodnot jsou studenti učeni morálnímu rozhodování, protože občan v demokracii musí být schopen rozlišit mezi experty a šarlatány, vysvětluje Jamieson. Zdůrazňuje, že žádná vláda nemůže přinést řešení, pokud jim lidé nerozumí nebo je nejsou ochotni přijmout, a nedokáže být racionálnější a vnímavější než jsou občané.

Řešení klimatické změny se nezvrhne boj o opuštění či zachování demokracie, ale bude záležet na politickém vedení a samotných občanech, zda přijmou nutnost změn, míní filozof. Dodává, že globální řešení klimatické změny nelze nalézt v rámci politických představ jedné země. „Výzva může být ještě větší, než si myslíme,“ uzavírá profesor.