Arabské monarchie posilují americkou ekonomickou nadvládu. Darem letadla pro Trumpa to nekončí

Zatímco šestice států Zálivu – Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Kuvajt, Katar, Bahrajn a Omán – v posledních letech čím dál více směřuje své obchodní a energetické vztahy na východ, zejména k Číně, jejich vazby na Spojené státy zůstávají neobyčejně pevné. Jak upozorňuje profesor Adam Hanieh z Univerzity v Exeteru ve své nové knize Crude Capitalism, právě tyto ropné monarchie sehrály klíčovou roli při vzestupu americké ekonomické hegemonie.

Po druhé světové válce, kdy se ropa stala dominantním fosilním palivem, začaly ropné příjmy států Zálivu dramaticky růst. Významná část těchto prostředků se přelévala zpět do Spojených států, zejména prostřednictvím investic do amerických státních dluhopisů. To USA zajistilo levný zahraniční kapitál a posílilo mezinárodní pozici amerického dolaru. Tento tok kapitálu doprovázela tichá dohoda: USA zajišťují vojenskou ochranu autoritářským režimům v regionu, ty na oplátku stabilizují globální trh s ropou a posilují americké finance.

Přesto se za posledních dvacet let situace změnila. S růstem Číny jako průmyslové velmoci vzrostla její poptávka po ropě a plynu. Zatímco dříve směřovala většina vývozu energetických surovin ze Zálivu na Západ, dnes míří čím dál víc do východní Asie. Například podíl čínského dovozu do států Zálivu vzrostl z 9 % v roce 2005 na více než 20 % v roce 2025. Oproti tomu podíl Spojených států a Evropské unie klesl ze 45 % na 16 %.

Čína se také stala největším zahraničním investorem v Saúdské Arábii. Pro Peking je region klíčovým zdrojem energie, pro monarchie Zálivu je pak čínská poptávka jistotou ekonomické budoucnosti. Přesto se hospodářské vazby na USA nadále prohlubují. V roce 2024 měly státy Zálivu devizové rezervy ve výši 800 miliard dolarů – více než Indie nebo Švýcarsko – a jejich státní investiční fondy spravovaly aktiva v hodnotě 4,9 bilionu dolarů.

Privátní majetek, často přímo v rukou vládnoucích rodin, dosahoval v roce 2022 hodnoty 2,8 bilionu dolarů a očekává se, že do roku 2027 vzroste na 3,5 bilionu. Obrovská část těchto prostředků směřuje do amerických akcií, státních dluhopisů a dalších cenných papírů. Zatímco v roce 2017 držely státy Zálivu americké cenné papíry za 611 miliard dolarů, v roce 2024 už to bylo více než jeden bilion. Po Kanadě a několika evropských finančních centrech je Záliv třetím největším zahraničním investorem v amerických trzích.

Další významný kanál finanční podpory USA představují zbrojní nákupy. Mezi lety 2019 a 2023 tvořily země Zálivu 22 % celosvětového dovozu zbraní. Většina těchto dodávek pochází ze Spojených států, čímž se prohlubuje vojensko-strategická závislost regionu na americké ochraně. Spojené státy tak profitují nejen finančně, ale i geopoliticky.

Na pozadí návštěv Donalda Trumpa v regionu tak nestojí pouze okázalost a osobní luxus, ale rozsáhlé ekonomické a strategické zájmy. Trump podle informací jednal o obrovských investicích, které Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty plánují směrem do americké ekonomiky – údajně až 600 miliard dolarů ze strany Rijádu a více než 1,4 bilionu od Abú Zabí v horizontu deseti let.

Tyto investice pokrývají oblasti jako umělá inteligence, těžba strategických surovin, energetická infrastruktura a pokročilá výroba. Ačkoli se tedy energetická osa Zálivu čím dál víc otáčí směrem k Asii, USA zůstávají hlavním cílem jeho finančního kapitálu.

V době oslabující americké globální dominance a rostoucího geopolitického napětí s Čínou se tato propojenost ukazuje jako klíčová. Struktura vztahů mezi Spojenými státy a monarchiemi Zálivu nejen přežívá, ale dál se upevňuje. Víc než o dary a symboly jde o udržení architektury americké moci, která byla – a nadále je – stavěna na ropných dolarech z Perského zálivu.