Město duchů, Nara Dreamland: Jak Disney "pohřbil" Disneye +VIDEO

Není výjimkou, že za některými ambiciózními projekty stojí mocní či bohatí muži s duší, v níž zůstal kousek hravého dítěte. To byl i případ podnikatele Kunina Matsua, jenž z postu ředitele vedl společnost Matsuo Entertainment Company. Když byl 17. července 1955 otevřen v kalifornském Anaheimu zábavní park Disneyland, Matsuo neváhal odjet na „místo činu". Park ho jednoduše uchvátil a v tu chvíli v něm uzrálo i rozhodnutí – tohle musím poskytnout svým krajanům! Bezprostředně po návratu do vlasti inicioval vznik společnosti Japanese Dream Sightseen Company (JDSC) a obrátil se přímo na osobu nejpovolanější – Walta Disneyho. Byl přesvědčen, že pokud získá z USA podporu, jeho plány se budou realizovat podstatně lépe. Navíc Matsuo nehodlal situovat nový park do žádné metropole, za jeho sídlo vybral kolébku japonské kultury. Starobylé město Nara (奈良市; Nara-ši) bylo v letech 710-784 dokonce hlavním městem Japonska; nachází se ve stejnojmenné prefektuře (region Kansai). Podle Matsua měl být park spojením dvou kultur, ale jeho záměry se od začátku nevyvíjely nejlépe. Existovaly plány a konstrukční výkresy celého komplexu, když došlo k vážným rozporům – společnosti JDSC se vůbec nelíbilo, jak vysoké licenční poplatky za využití ikon Disneyovy společnosti Američané požadují. Nikdo nikdy nezveřejnil, kolik Japonci museli zaplatit za dokumentační část, aniž by měli jistotu, že budou moci do chystaného parku umístit Mickey Mouse a Minnie, psa Pluta, Goofyho, kačera Donalda a všechny jeho přátele plus mnoho dalších. Náhle tu byl problém a ten se musel řešit, protože Disney dal v konečném důsledku od celého projektu ruce pryč.

Fotogalerie: OBRAZEM: Město duchů, Nara Dreamland  

Není Land jako LandJDSC měla dvě možnosti – vše zahodit a začít znovu, což by bylo finančně i časově neúnosné. Nebo prostě nasadit masku ignorace a pokračovat v započatém díle. Nakonec šlo jen o to obejít americký trademark, byť se tím atraktivita částečně snížila. Místo Disneylandu tak vyrostl Dreamland, ovšem zasvěcení věděli své. Typické ikonické stavby si byly podobné jako pověstné vejce vejci – japonský park měl obdobnou horu jako Disney Matterhorn, byl tu i hrad jako by z oka vypadl tomu náležícímu v Disneylandu Šípkové Růžence, nechyběla ani vlastní železnice s nádražím vtipně upraveným na Dream Station, projít jste se mohli po hlavní třídě nesoucí název Main Street USA. Dreamland měl i své oficiální maskoty – byly to dvě postavičky jménem Ran-chan a Dori-chan, nosící čepice hodně podobné těm, co mají na hlavách příslušníci britské čestné stráže. Park obohatil i Anpanman, jedna z nejpopulárnějších domácích fiktivních postaviček, jejímž autorem byl Takashi Yanase. Tento mužíček byl vytvořen v duchu výtvarného směru manga a Yanase ho velice rychle prosadil do všech možných odvětví zábavního průmyslu (krátké animované snímky, videohry, televizní show, film).Nakonec se vše podařilo a JDSC mohli s uspokojením park v roce 1961 otevřít. Mezi jeho hlavní lákadla patřily další atrakce, nenápadně upomínající na zatajený vzor: několik drah neboli coasterů (Screw, Kid's, Fantasy), velký kolotoč, Jungle Cruise Ride či Tea Party Cup Ride. Návštěvníci, kteří mohli srovnávat, připouštěli, že podobnost s Disneylandem je opravdu velice nápadná.

Jak tu bylo draho?V některých parcích je zaveden systém, při němž návštěvníci uhradí pouze vstupní poplatek a veškeré atrakce v areálu už jsou zdarma, pouze se platí za občerstvení. Nara Dreamland takovou variantu neměl, i v tomto případě se inspiroval Disneylandem a využíval systému pay-as-you-go. Bylo nutné vydat sice velice nízký vstupní obolus, ovšem každá atrakce v parku byla rovněž zpoplatněna a navíc každá jízda zvlášť (například v holandském Eftelinku můžete zadarmo jezdit na jakékoli atrakci stále dokola, jen musíte znovu vystát frontu). Abychom si udělali představu, jak nákladná byla návštěva, vyjděme z několika základních cen: pivo (500 jenů), tradiční alkoholický nápoj chūhai v plechovce (400 jenů), smažené nudle Yakisoba (400 jenů) a rodinné menu BBQ (3200 jenů). Pokud jste přijeli autem, tak to znamenalo zaplatit dalších 200 jenů za parking. Prakticky každá „jezdící" atrakce v parku se cenově pohybovala od 400 do 600 jenů, jen strašidelný hrad byl o něco levnější (300 jenů). Berte ale na vědomí, že tyhle ceny platily v posledních letech 20. století.

Zdroj: YouTube

Stahují se mrakyPřestože nešlo o „originál", Nara Dreamland (奈良ドリームランド Nara Dorīmurando) se dlouho těšil velké oblibě, ve svých nejzářivějších dobách prošlo jeho branami 1 600 000 návštěvníků ročně. Potíže však nastaly na počátku 80. let, kdy začal v Tokiu růst skutečný Disneyland. Jeho otevření 15. dubna 1983 bylo první závažnou ranou do osudu jeho nepřímého příbuzného – máte-li k dispozici originál, asi těžko budete chtít jenom kopii. Postupný pád popularity se pokusila zastavit společnost Daiei, provozovatel japonského řetězce supermarketů, která v roce 1993 od JDSC odkoupila vlastnická práva. Jednou z akcí jak opětovně nastartovat popularitu bylo i vybudování pompézní horské dráhy ASKA, dlouhé 1081 metrů a tyčící se do výše 30 metrů. To se stalo v roce 1998, jenže tři roky nato přišla definitivní rána do vazu: japonská pobočka společnosti Universal Studios (Japan) spustila provoz svého zábavního parku, ležícího v Ósace. A konkurence pouhých 40 kilometrů daleko už se ustát nedala.Vše skončilo 31. 8. 2006, kdy byl Dreamland uzavřen. Jen o čtyři a půl roku přežil svého kolegu – sesterský park v Jokohamě (Yokohama Dreamland), jehož existence byla ještě kratší, otevřen byl 1. října 1964 a provoz skončil 17. února 2002. I tady byly hlavním důvodem finance, navíc tato „pobočka" zmizela beze stopy – na místě, kde stávala, vyrostla věznice.

Smutný epilogNara Dreamland dopadl relativně lépe, tedy pouze co se jeho zachování týče. Poté, co byl uzavřen, se s ním zkrátka nic nedělo. Jako by zůstal zapomenut a vymazán z mysli svých majitelů. Celý areál byl obehnán ostnatým drátem, z nějž občas čouhají i varovné bodce, ale co je to pro lovce senzací, nenechavé turisty či objevovatele zapomenutých míst? V mnoha částech oplocení jsou díry, které očití svědci nazvali „průchody", často se tak v parku objeví hned několik lidí, které od jejich vášně a zvědavosti neodradí ani pohrůžka pokuty ve výši 100 000 jenů (což představuje podle měnícího se kursu částku kolem 950 eur). Jak dokazují zveřejněné fotografie a videa na mnoha webových stránkách, dostat se na území Dreamlandu není velkým problémem a dokonce jsou známy i případy, že bylo možné se dohodnout s příslušníky bezpečnostní služby na kompromisu. Zda je takovým praktikám vstřícná i policie, rovněž v okolí Dreamlandu přítomná, už se neříká.Park je v překvapivě dobrém stavu, některé atrakce působí dojmem, že byly vypnuty jen před několika hodinami. Zub času je však neúprosný a zvláště některé materiály mu za posledních deset let začínají podléhat. K tomu je nutno přičíst i nemalou skupinu vandalů, jejichž doménou je zviditelňovat se ničením všeho a všude; když už nejde něco rozbít, tak aspoň poznamenat to většinou stupidními a všudypřítomnými grafitti. Zatím jejich činnosti není učiněna žádná přítrž, o osudu parku se nejedná, výhledově se neplánuje ani jeho obnovení či likvidace. Ti, kteří nebudou litovat cesty do Japonska, mohou shlédnout zbytky slávy kdysi zářivého Dreamlandu na vlastní oči, ostatním bude jeho prohlídka umožněna prostřednictvím mnoha webových galerií.