125 milionů mrtvých během chvíle. Analytik varuje před "moderní apokalypsou"

Závěr zní jasně

V roce 1999 málem vypukla další válka poté, co pákistánské jednotky překročily územní linii u města Kargil, přičemž tato ofenziva mohla přerůst v otevřený jaderný konflikt, uvádí DePetris. Domnívá se, že takovému scénáři zamezila diplomacie tehdejšího amerického prezidenta Billa Clintona a jeho poradce pro otázky národní bezpečnosti Sandyho Bergera.

"Co by se stalo, pokud by Nové Dillí a Islámábád použily během konfliktu jaderné zbraně?" pokládá analytik otázku, která se s ohledem na historické nepřátelství, intenzivní soupeření v regionu a nacionalistickou politiku v obou zemích vznáší nad indicko-pákistánskými vztahy.

Deset amerických vědců simulovalo scénáře, které mají přinést odpověď, konstatuje DePetris. Odkazuje na studii zveřejněnou v odborném časopise Science Advances, která dospěla k závěru, že na obou stranách by mohlo zahynout až 125 milionů lidí.  

Toto ohromující číslo je důsledkem skutečnosti, že dvě po zuby vyzbrojené armády mají k dispozici nejméně 280 jaderných hlavic, vysvětluje analytik. Poukazuje, že studie je plná vědeckých měření, tudíž je pro laiky obtížně srozumitelná, ale její závěr zní jasně - ve srovnání s jadernou válkou mezi Indií a Pákistánem by všechny dosavadní válečné konflikty působily jako malé bitvy.

"Pokud by se obě vlády rozhodly zamířit tyto hlavice na velká obydlená centra, aby způsobily maximální škody, masakr by šlo přesně popsat pouze jako moderní apokalypsu," pokračuje DePetris. Připomíná zjištění vědců, že s ohledem na husté zalidnění měst v Pákistánu a Indii by i nasazení náloží o síle 15 kilotun TNT zabilo stejný počet lidí, jaký zahynul na celém světě během druhé světové války.

Pokud by byly nasazeny hlavice o síle 100 kilotun TNT, během jediného týdne by bylo o 250 % více obětí než v dosud nejničivější válce v historii, upozorňuje analytik. Dodává, že tato čísla zahrnují pouze přímé oběti atomových úderů, ale dopad takového střetu na životní prostředí by byl podobně ničivý a dalece by přesáhl hranice regionu.

Nezbývá než doufat

Sluneční záření, které dopadá na povrch Země, by pokleslo o 20-25 %, což by způsobilo pokles teplot zhruba 24 C°, uvádí DePetris. Doplňuje, že taková změna by měla masivní globální dopad na dodávky potravin, protože zemědělská produkce by poklesla o 15-30 %.

Lze jen doufat, že samotná myšlenka ztráty desítek milionů lidských životů odradí Indii a Pákistán od uvažování o možnosti nasadit jaderné zbraně, konstatuje analytik. Varuje, že to naneštěstí neplatí a pákistánská jaderná doktrína zůstává záměrně nejasná, přičemž pákistánská armáda tvrdí, že země nebude váhat s nasazením taktických atomových hlavic k zastavení případné indické konvenční invaze.

Indická doktrína sice ujišťuje, že země nenasadí jaderné zbraně jako první, ale není vyloučeno, že dochází k jejímu přehodnocování, poukazuje DePetris. Odkazuje na studii akademiků Vipinga Naranga a Christophera Clarye nedávno publikovanou v odborném časopise International Security, která zjistila, že indičtí bezpečností představitelé stále častěji hovoří o strategických přínosech "odzbrojujícího jaderného úderu v extrémní situaci".

Preventivní jaderný úder na pákistánská nukleární objekty tak není pro mnoho indických stratégů vyloučenou záležitostí, varuje analytik. Upozorňuje, že jakákoliv doktrinální změna v Indii by přirozeně vyvolala paranoiu v Pákistánu, který by zkrátka při vnější obraně stále více spoléhal na jadernou kartu, protože konvenčně za Indií zaostává a dává na vojenské účely pouze pětinovou sumu.

"Jadernou válku nelze vyhrát a nesmí být nikdy vedena," cituje DePetris slova někdejšího amerického prezidenta Ronalda Reagana. V zájmu planety a jejího přežití nabádá indické a pákistánské politiky, aby tuto mantru přijaly coby svůj oficiální postoj.