Čínsko-americká válka na Korejském poloostrově: Statisíce mrtvých a největší porážka USA v historii

Zemřelo 36 000 Američanů, zhruba čtvrt milionů Číňanů a pokud můžeme věřit statistikám, zřejmě více, než půl milionu Korejců. Vysoká čísla. Spojené státy byly velmi překvapené, když zjistily, že jsou vlastně ve válce s Čínskou lidovou republikou, zemí, která o rok dříve vlastně ještě vůbec neexistovala. A tu válku prohrávají. Ofenziva OSN vedená Američany byla zastavena a USA utrpěly jednu z největších porážek ve své vojenské historii.

Jak to začalo?

V raných 50. letech ještě nebyla politika studené války zatvrdlá do dvou nepřátelských bloků. Jejich okraje však už byly viditelné. Sověti dlouhodobě pracovali na ovládnutí východní Evropy a komunismus v Číně zažil postupné vítězství. Svět byl připraven na bipolární rozdělení světa. A právě tato myšlenka hnala Washington k eskalaci konfliktu na Korejském poloostrově a masivní invazi.

V té době panovalo v USA velké napětí ohledně pádu Čínské republiky (předchozí politické zřízení v Číně, které fungovalo mezi lety 1912 a 1949, pozn. red.). Vláda tehdy ignorovala slova expertů, kteří doporučovali spíše opatrnost. Došlo k podcenění nejen schopností Pekingu, ale i k podcenění komplexních vztahů mezi Ruskem, Čínou a KLDR. USA je vnímaly jako jednotný blok, ačkoliv to tak nebylo ani zdaleka.

Na operační úrovni si americké síly nevšimly varovných signálů čínské intervence. Nepochopily důležitost, jakou má pro Peking Severní Korea důležitost v roli "nárazníku" a už vůbec neodhadly, jakou mají Číňané k dispozici sílu. Z druhé světové války měly zkušenosti s armádou předchozího čínského režimu, která neudělala mnoho pro to, aby si vysloužila respekt. To se však rychle změnilo. 

Průběh

Čínská lidová osvobozenecká armáda si byla vědomá síly amerického letectva i efektivity jejich dělostřelectva a obrnění. Proto se snažila využívat hybridní záškodnickou taktiku (insurgency, pozn. red.), která jí už tak dobře posloužila v čínské občanské válce. To mimo jiné znamenalo malé a lehké formace, uzpůsobené k pohybu a útoku v noci (a tím i vyhnutí se americké palebné síle a letectvu). Tato taktika umožnila dokonalé využití momentu překvapení. Američané neměli tušení co se děje, dokud už nebylo příliš pozdě a museli se stáhnout.

Samotní Američané také spoléhali na minulost a využívali taktiky (a často i zbraně) z druhé světové války. Na samotném začátku je Severní Korea zaskočila, ale v době čínské proti-ofenzívy už byli vybavení mobilními ozbrojenými jednotkami a používali kombinované vojenské taktiky. I díky tomu způsobili Číňanům masivní ztráty i přes to, že ztratili velké kusy území.

Lekce a dědictví konfliktu

Zřejmě nejdůležitějším dědictvím "první čínsko-americké války" je stále pokračující rozdělení Korejského poloostrova.Vztahy mezi Soulem, Washingtonem, Pekingem a Pchjongjangem se za více než půl století výrazně změnily, ale konflikt je stále ve jakémsi zmraženém, konzervovaném stavu aktivní. Nikdy nebylo podepsáno příměří.

I přes změny zůstávají některé problémy stejné. Číně možná pomalu dochází trpělivost se svým severokorejským "chráněncem" a Jižní Korea je mnohem silnější a bohatší, než kdy dříve. Bezpečnost a prosperita Jihokorejců je však sousedy z KLDR ohrožována i nadále a výhrůžky režimu Kim Čong-una stále nese Čína s určitou nelibostí.

Čína i USA si válku každý pamatují jinak. Pro Spojené státy je to historická podivnost - válka bojovaná za spravedlnost, ale bez uspokojivého řešení. Většina jejich paměti už dnes přežívá snad jedině v seriálu M.A.S.H, který však stejně sloužil spíše jako vyjádření veřejnosti a médií k Vietnamu. A i tato vzpomínka už pomalu bledne.

Pro Čínu reprezentuje korejská válka pozoruhodné vítězství nad imperialismem. Představilo to světu komunistický režim ve velkém stylu. Zároveň to však zamrazilo čínsko-americké vztahy na dlouhá desetiletí a tím i ovlivnilo světový ekonomický vývoj.

A největší lekcí ze všech bylo mizerné ukončení války. Základní strategické problémy byly jasné velmi rychle, i přesto se válka táhla další dva roky. Mezi Washingtonem a Pekingem probíhala velmi špatná komunikace a obě dvě strany měly strach ze ztráty reputace. Společně s řadou menších problémů (jako výměna válečných vězňů) byla válka zbytečně prodlužována. 

Ponaučení?

Na korejské válce nebylo nic dobrého, dokonce ani "mír", který po ní zavládl a jehož následky vstřebává svět dodnes. Zkušenost by měla sloužit jako temná lekce pro zákonodárce z USA i z Číny. Korejská válka nevznikla náhodou, ale špatná komunikace i odhad z obou stran ji naprosto zbytečně prodlužovala a prohlubovala. Nezbývá, než doufat, že v blízké budoucnosti nedojde na slova o tom, že historie se opakuje.