"Upálili moje dítě." Rohingyové popisují spáchané krutosti a zločiny

Když veškeré hrůzy konečně skončily, Rajuma utíkala přes pole úplně nahá. Během několika hodin přišla o všechno, o dům, dítě a vlastně o celou rodinu. "Moje matka, sestry i bratr byly zavražděni před mýma očima," řekla mladá žena. Podél cesty pak našla roztrhané šaty, v těch se pak vydala na dlouhou cestu do Bangladéše hledat útočiště.

V uprchlickém táboře pak nebyla zdaleka jediná, kdo si vytrpěl takové hrůzy. Ať se reportéři zeptají kohokoliv, každý jim vylíčí svůj vlastní příběh, kdy přihlíželi brutálnímu chování vojáků. Přeživší tvrdí, že byli svědky zabíjení nemluvňat, stínání hlav mladým chlapcům nebo skupinovému znásilnění dívek. Výjimkou nebylo ani zapalování domů s celými rodinami, vojáci také často oddělili muže od zbytky a všechny postříleli.

Veškeré násilí bylo velmi brutální, jako kdyby si vyřizovali staré osobní účty. "Lidi si chytali vojáků za nohy a prosili je o slitování," řekla Rajuma. Jenže Rohingyové se dočkali jen nenávistných kopů, zastřelení, některým rozsekali těla, vše se dělo za přítomnosti dalších rodinných příslušníků, kteří s hrůzou sledovali dění.

Podle OSN armáda v Myanmaru zabila přes 1000 civilistů, číslo však může být až 5000. S jistotou se počet obětí nedá zjistit, protože země nepouští dovnitř nezávislé pozorovatele a humanitární pracovníky. Peter Bouckaert z Hlídky dohlížející na lidská práva tvrdí, že masakr je organizovaný a vojáci se dopouštějí zločinů proti lidskosti. Bezpečnostní síly kromě domovů zapalují i pole a stromy, čímž znemožní návrat Rohingyů zpět, protože zde najdou jen pusté planiny.

Rajuma jako mnoho jiných žen dorazila do Bangladéše jen s tím, co měla na sobě. Neví o tom, že by někdy vůbec měla třeba rodný list, a i kdyby ho vlastnila, nejspíš už shořel i s jejich domem. Neidentifikovatelní uprchlíci jsou tak další problém, bez dokladů se nemůže v Bangladéši hlásit o status azylanta. Není si jistá ani vlastním datem narození, protože to u nich nebylo nikdy důležité. Tvrdí, že je jí přes 20, ale klidně si ji spletete se 14 letou dívkou.

Rajuma tvrdí, že vlastně nikdy v životě nepoznala mír. její vesnice nacházela mezi rýžovými poli a jen pár metrů od nich byla buddhistická osada. Přesto se sousedy nikdy neprohodila ani slovo. "Nenávidějí nás," je přesvědčená mladá žena. Podle skotského akademika Azeema Ibrahima lze jejich nepřátelský vztah vystopovat desítky let nazpátek. Největší rozepři zažily obě strany během druhé světové války, kdy Rohingyové bojovali z Brity, zatímco barmští buddhisté stáli na stranách Japonců.

Po vítězství Spojenců doufali Rohingyové v samostatný stát, nebo alespoň k přidružení k Bangladéši, se kterými je spojoval islám, jenže Britové nechtěli další spory a radši území v Arakanském státě přisoudili Myanmaru. Od té doby pak začíná historie diskriminace, která zapříčinila i letošní národnostní čistku, protože buddhistická majorita nikdy práva muslimské minority neuznala.