Pět let od hromadného znásilnění studentky v Dillí: Co se v Indii změnilo?

Jyoti Singh byla mladou studentkou medicíny, která toužila stát se fyzioterapeutkou, do podvědomí lidí se však zapsala mnohem nešťastnějším příběhem, za který zaplatila životem. Když nastoupila do autobusu a dvěře se zavřely, už nebylo úniku. Společně s přítelem byli zmláceni do bezvědomí a mladou ženu gang několikrát brutálně znásilnil. Dvojici pak vyhodili bez věcí a oblečení na ulici, kde je ponechali vlastnímu osudu.

Výpověď a popis události je světu znám jen kvůli tomu, že Jyoti Singh všemožně bojovala o vlastní život. Nikdo by se nedivil, kdyby studentka před příjezdem záchranky zemřela na ulici, ona však byla determinovaná říct světu o ohavnostech, které prožila, a dostat tak zločince před spravedlnost. Její odvaha inspirovala mnoho žen a dívek a v Indii se konalo řadu protestů, kde ženy volaly po přísnějších zákonech za sexuální násilí.

Znásilnění je v Indii velmi rozšířeným problémem, o kterém se ale příliš často nemluví. Ženy se bojí svěřit se svou zkušeností, protože ve společnosti stále převládá stigma ze sexuálního násilí, muži si mnohdy ani neuvědomují, že spáchali zločin, protože výchova a osvěta je v tomto směru nedostatečná. Příběh Jyoti Singh však otřásl i těmi, kteří se zabývají vyšetřováním podobných zločinů každý den.

Indii přitom prochází velkou společenskou změnou. Země je stále chudá, postavení žen nerovné, přesto dnešní dívky a chlapci si dobře uvědomují, že život je už jiný. Mladé ženy mají mobilní telefony, nosí trička a džíny a nic v jejich životě nepřipomíná život jejich matek a babiček. Přesto stále čelí stejným nebezpečím a genderové nerovnosti jako ostatní ženy z předešlých generací.

Postavení žen ve společnosti je v Indii stále bouřlivým a problémovým tématem. I když je feministické hnutí v zemi velmi silné a je zde mnohem větší koncentrace aktivistů za lidská práva, tradiční vnímání ženské role se nemění. Ženy dnes chodí do škol, vzdělávají se, pracují, přesto muži od nich stále očekávají ty samé povinnosti v domácnosti, jaké měly jejich matky, i když dnešní ženy mají pracovní povinnosti navíc.

Zvláště v chudých rodinách se od děvčat očekává, že budou rodinám nápomocné, zatím chlapci stejného věku žádné povinnosti nemají. Osud dívek je pevně spjat s tím, co pro ně otec vymyslí, a svatby jsou zde stále domlouvané někým jiným než budoucími partnery. Nerovné postavení žen je pak důvodem, proč dochází k brutálním útokem, který si vytrpěla i Jyoti Singh. Útočníci ji nevnímali jako člověka, nýbrž jako věc, která je jim podřízená a se kterou si mohou dělat, co chtějí.

Když se detaily případu dostaly na veřejnost, na stranu nebohé dívky se okamžitě postavily zástupy mužů i žen. Veřejné protesty a demonstrace byly významné a hlasité, přesto panuje obecné přesvědčení, že vláda se pokoušela z problému vykroutit. Jen několik dní přes smrtí studentky bylo rozhodnuto, že bude dopravena do specializované nemocnice v Singapuru, kde se jí dostane lepší péče. Skutečnost však byla taková, že se chtěla vláda vyhnout tomu, aby dívka zemřela v indické nemocnici, což by vyvolalo mnohem větší a silnější protesty.

Její rodina však ani po ztrátě dcery svůj boj ze zlepšení práv dívek a žen nevzdala, dodnes je však trápí to, že vláda je v otázce nečinná. "Řekla jsem světu jméno své dcery, aby si všichni pamatovali, kdo byla ta statečná dívka. Indické úřady nařizují, aby nebyly zveřejněné informace o obětech, ale moje dcera neudělala nic hrozného, aby svět nemohl znát její jména. To oni, ti netvoři, co jí to způsobili, ti by měli skrývat svá jména a žít v hanbě," prohlásila matka Jyoti Singh, Asha Devi.

"Zpočátku tady byl silný tlak veřejnosti, ale jakmile se situace trochu zklidnila, vláda jakoby zapomněla na plánované reformy," stěžuje si Asha. "Ve společnosti se taky vůbec nezměnilo, i nadále je na vině dívka. Pokud je znásilněná, společnost ptá, jak se chovala. Zda neprovokovala, nikdo se však nezajímá o útočníka, o muže, kteří se zločinů dopustili," stěžuje si žena.

Pokud se má podle ní něco změnit, musí to přijít od těch u moci. Ale politici se do tohoto tématu zrovna nehrnou. "Jyoti se jenom přála, aby byli lepší zákony. Lepší spravedlnost a důslednější tresty. To byla její poslední přání, přesto k žádnému zlepšení nedošlo," řekla Asha. Podle ní jsou vlivní a politici příliš odtržení od reality, znásilnění se nikdy nepřihodí jim, jelikož jejich dcery jezdí v autech s osobním řidičem a strážcem. Nemusí v noci chodit po ulicích, jenže tohle realita a nebezpečí, kterému jsou ženy z nižších vrstev vystaveny denně.

Celkem se brutálního napadení a znásilnění mělo dopustit šest lidí včetně řidiče autobusu Rama Singha (podobnost jména s obětí je čistě náhodná). Ten se však k soudu nikdy nedostavil, protože spáchal sebevraždu v policejní vazbě. Jeho smrt však doprovázejí nejasnosti, protože se oběsil ze stropu, který byl mimořádně vysoko a k dispozici nebyl žádný nábytek, který by ho vyzdvihl. Rodina je přesvědčená, že někomu shora se nehodilo, aby svědčil před soudem.

Čtyři muži - Mukesh Singh, Vinay Sharma, Akshay Thakur and Pawan Gupta dostali ve zrychleném procesu trest smrti, proti kterému se několikrát odvolali. Konečný soud jim však tresty potvrdil. Poslední z útočníků známý pod přezdívkou Raju, bylo v době spáchání zločinu jen 17 let a 6 měsíců. Podle indických zákonů byl souzen jako nezletilý a dostal maximální tříletý trest. Na svobodu byl propuštěn 20. prosince 2015.