Jak se žije v muslimském ghettu? Cítí se lidé ohroženi?

Jedním z lidí, kteří nemají ze současné situace radost, je čtyřiaosmdesátiletý muž, který žije v Sydney dlouhou dobu. "Žiju tu už 43 let. Když už tady byli nějací cizinci, byli to většinou Angličané, Řekové, Poláci. Dnes jsou nejvíc rozšíření lidi z Bangladéše. To nestrpím! Jsem rasista," přiznává a následně potvrzuje pro reportéra australského serveru.

"Nesnáším ty lidi sedící na chodníku, všechny jejich zvyky. Pořád se škrábou, plivou kolem sebe, nevyvíjejí žádné úsilí, jsou líní. Tahle změna se mi nelíbí," dodává důchodce. Podle serveru News však tento muž není zdaleka jediným, kdo má na čtvrť Lakemba podobný názor.

Souhlasí s ním například další muž, jenž se představil jako Leigh. Když se ho reportér zeptal na názor na muslimské předměstí, odpověděl impulsivně. "Chcete, aby mě zabili? Nemůžu zaparkovat auto v ulicii, kde bydlím. Už jednou mi rozbili okénka a poškodili auto. To všechno jen proto, že jsem vládním úředníkem a tito lidé zkrátka nechtějí dodržovat zákony.

Na otázku, jestli nepřemýšlel o přestěhování z oblasti odvětli, že nemůže. V současné chvíli má konkrétní plán, jak by se dala oblast "vylepšit". "Kolem roku 1949 museli zájemci o bydlení ve městě zvládnout zkoušky z angličtiny. To je dnes jediný a největší problém. Místní tomu nerozumí," stěžuje si.

Zároveň Leigh dodává, že se zde necítí dobře. Nezapadá do předměstí a musí snášet od muslimů diskriminaci. "Hned, jak vycházím z domu, už si na mě ukazují a kříčí: 'Hele, Anglán!' Bohužel jednou z největších obtíží vidím v tom, že jsou tito obyvatelé většinou vesničané. Zajímají se jen o sebe, společnost jim je ukradená," myslí si Leigh.

A jak to vidí zdejší muslimská komunita? Manažerka prodeje v jednom z obchodů Zena Bejdúnová říká, že lidé jsou ve městě různí. "Jsou křesťané, kteří se stavují u mě v obchodě, kupují si plavky s dlouhými rukávy, parfémy a další věci. Indové a Pákistánci jsou jednoduší lidé, snaží se na všechny být milí a neustále se usmívat, i když neznají řeč," tvrdí.

Sama v předměstí Lakemba pracuje, žije ve čtvrti Erskine Park, kde velká muslimská komunita není. "Někteří mě hned zdraví, ptají se, jak se mám, a zase se rozloučí. To jsou ale přátelé, posílají mi třeba i vánoční přání," vypráví. Zato v jiných čtvrtích to má složité. Především poté, co před sedmi lety "zapadla více do své víry". Například začala nosit hidžáb.

"Ve čtvrti Penrith panuje velký rasismus. Když se snažíte někde zaparkovat, lidé vám skákají na auto a ukazují prostředníček," sděluje svoji zkušenost.

Někteří z muslimů si však na své náboženské zvyky tolik nepotrpí. To potvrzuje i čtyřiačtyřicetiletá žena z Libanonu, která žije v Austrálii přes 25 let. "Nemyslím si, že je dobrý nápad nosit v Austrálii burku nebo nikáb. V takovém případě se na vás lidé dívají špatnýma očima," myslí si.

To potvrzuje i dvaačtyřicetilatá Joumana Akhdarová, která pracuje v potravinářství. Říká, že ani ona, ani její muž si nepotrpí na "dodržování muslimských pravidel". Neslaví Ramadán, ani se nemodlí.

Podle všech těchto lidí se o neslavný obraz muslimů postarala především média. Všichni doufají, že se rasismus ze světa vytratí, i když názory ostatních lidí dokážou pochopit. "Televize a zpravodajství dělají z muslimů špatné lidi. Zkuste ale k nějakému příjít a zaklepat na dveře - uvidíte, že vám nabídnou jídlo, pohostí vás a budete si připadat vítaní," říká Bejdúnová.

"Ukažte, jací jsou muslimové," vyzývá Bejdúnová sdělovací prostředky. "Myslím, že by to byl velký rozdíl."