Proč zrovna Asad? Zvěrstva jiných Západu nevadí, kritizuje expert

Zvrácený a brutální vládce, ale...

Potrestání zahraničního režimu za údajné hrůzy proti vlastním občanům takovým případem není a opačné argumenty jsou chybné či historicky nepřesné, tvrdí odborník. Jako druhý důvod uvádí fakt, že není zdaleka jisté, že chemický útok, který vyvolal západní odvetu, spáchala Asadova vláda - možných pachatelů je mnoho, především mezi různými povstaleckými frakcemi, které se snaží Asada svrhnout.

Uvedené skupiny utrpěly sérii vojenských porážek, a proto mají silný důvod lákat Washington k hlubšímu angažmá v syrské občanské válce na jejich straně, zatímco Asad nemá zapotřebí USA provokovat, deklaruje Carpenter. Dodává, že oslabením vojenského potenciálu syrské vlády pak Západ riskuje, že umožní koalici islamistických povstalců vyhnout se porážce.

"Nejsilnější frakcí této koalice je Džabhat Fatah aš-Šám (někdejší Fronta an-Nusrá, odnož al-Káidy). Asad je zajisté zvrácený a brutální vládce, ale dopomoci k moci takovému islamistickému nástupnickému režimu je sotva v nejlepším americkém zájmu," píše expert. Podotýká, že útok také zbytečně vytvořil další napětí v již tak špatných vztazích Washingtonu s Moskvou a byť Kreml zatím reagoval zdrženlivě - a lze jen doufat, že v tomto postoji vytrvá -, nová studená válka mezi Ruskem a Západem se i tak prohloubila, bez ohlednu na to, zda Vladimir Putin vyeskaluje ruské vojenské angažmá v Sýrii.

Za nejhorší označuje Carpenter pokrytectví západních mocností při ospravedlňování útoku. Donald Trump, Theresa Mayová a Emmanuel Macron akci líčí jako morální povinnost nutnou k odstrašení od užívání chemických zbraní a navíc Asada a jeho vládu prezentují jako mimořádně odporného nepřítele, poukazuje odborník. Připomíná, že Trump ve svém poselství, v němž Američanům útok oznámil, obvinil Asadův režim z nasazení chemických zbraní k "vraždění nevinných civilistů", přičemž poslední incident měl dle jeho slov pouze potvrdit daný zvyk Asadova "hrozného režimu".

"Zlý a odporný útok zanechal matky a otce, novorozence a děti trpět v bolestech a lapat po dechu. To nejsou akce člověka. To jsou zločiny příšery," cituje analytik Trumpa. Dodává, že šéf Bílého domu rovněž ostře kritizoval Rusko a Írán za jejich dlouhodobou podporu Asada, když položil otázku, jaká země chce být spojována s "masovým vrahem nevinných mužů, žen a dětí, a prohlásil, že státy mají být souzeny podle svých přátel, přičemž žádná země nemůže dlouhodobě úspěšně podporovat "darebácké státy, brutální tyrany a vražedné diktátory".

Nejprve úklid před vlastním prahem     

Trumpovo stanovisko si podle experta zaslouží zvláštní pozornost, protože USA nikdy neměly problém podporovat "darebácké státy, brutální tyrany a vražedné diktátory" a příkladem této "chronické morální necitlivosti" je americké spojenectví s Šáhovým Íránem, Somozovou Nikaraguou, guatemalskými genocidními generály, Mobutovým Kongem, mubárakovským Egyptem či saúdskou královskou rodinou.

Carpenter též odkazuje na článek konzervativního komentátora Daniela Larisona, který pokryteckou morálku západních mocností ilustroval na americké, britské a francouzské podpoře saúdského korunního prince, jednoho z hlavních strůjců války v Jemenu, v níž jsou rovněž páchána zvěrstva.  

Saúdové a jejich spojenci používají zbraně, které jim prodaly Spojené státy a další západní země k vraždění tisícovek nevinných jemenských civilistů, přičemž nasazují i tříštivou munici, která je všude na světě zakázána, připomíná expert. Dodává, že pokud USA a jejich evropští spojenci věří, že útok na Asada účinně zamezí budoucímu nasazení chemických zbraní Sýrií či jinou zemí, je možné o tom vést politickou diskuzi, stejně jako o tom, zda Washington spíše nevěří tomu, že oslabení Asadových sil může odvrátit bezprostřední porážku povstalců a že z jejich strany případně nastolený režim by představoval lepší alternativu pro Blízký východ a americké bezpečnostní zájmy.

"Ale měli by nás alespoň ušetřit morálního naparování a pokryteckých gest," nebere si servítky odborník. Podotýká, že USA, Británie a Francie se nezřekly Saddáma Husajna za jeho opakované nasazení bojových plynů v 80. letech, které vedlo mimo jiné k zabití nejméně pěti tisíc Kurdů v Halabdže v roce 1988, navíc Washington se obecně zřídka pokouší odrazovat své autoritářské spojence od páchání zvěrstev.

Podle Carpentera plně platí Larisonovo tvrzení, že USA, Británie a Francie jsou přímými spolupachateli současného saúdskoarabského vraždění nevinných v Jemenu, a západní mocnosti si tak musí uklidit ve svém morálním domě, než začnou poučovat Rusko, Írán a další země.