Svět nad propastí? S ukončením korejské války to nebude tak snadné, tvrdí expert

Mírová smlouva se neobejde bez USA a Číny

Korejský summit tak pouze zvýšil sázky pro nadcházející setkání mezi Trumpem a Kimem, které se má uskutečnit v květnu či červnu, deklaruje odborník. Podotýká, že Korejce rozhodně nelze vinit za to, že chtějí uzavřít mír na poloostrově a konečně ukončit korejskou válku, navíc země se neprosila o rozdělení, o kterém v roce 1945, na počátku studené války, rozhodly USA a SSSR.

Navzdory tomu, že válka skončila před mnoha desetiletími, nepřátelské vztahy přetrvávají a prohlubuje je snaha KLDR získat jaderné zbraně, nastiňuje Cha. Připomíná, že mírové deklarace byly součástí i předchozích summitů mezi korejskými státy v letech 2000 a 2007, stejně jako společného prohlášení z roku 1972, avšak tentokrát lze nalézt rozdíly.

"Jazyk komuniké ze summitu jasně odráží bezprostřední jihokorejské obavy z vývoje na poloostrově na sklonku roku 2017, kdy došlo k 20 testům severokorejských balistických střel, podzemnímu výbuchu údajné vodíkové bomby, zesíleným americkým vojenským cvičením a hrozbám amerického prezidenta, že Severní Koreu zasypou oheň a zloba," píše akademik. Soudí, že v tomto ohledu může opětovaný severokorejský zájem na diplomacii odrážet nejen přesvědčivost jihokorejských iniciativ, ale též obavy z Trumpových pohrůžek válkou.

Summit nicméně ukázal nepostradatelnost USA při diplomatickém mírovém řešení a ukončení jaderné krize na poloostrově, míní Cha. Vysvětluje, že Korejci mohou vyhlásit mír, ale smlouva, která by ukončila příměří z roku 1953 bude vyžadovat podpis Spojených států a Číny, přičemž je obtížné si představit, že Trump podepíše takový dokument, aniž by došlo k zastavení severokorejského jaderného programu.

Mezikorejský summit v tomto směru naneštěstí příliš se skládačkou nepohnul, deklaruje profesor. Podotýká, že ačkoliv oba vůdci potvrdili společný cíl v podobě celkové denuklearizace a bezjaderného Korejského poloostrova, jejich stanovisko nedosahuje ani předchozí dohody o denuklearizaci z roku 2005 - na které Cha sám pracoval coby vedoucí americké delegace na šestistranných jednání -, v níž se Pchjongjang zavázal vzdát se veškerých nukleárních zbraní a jaderných programů.

Vlk se nažere, koza zůstane celá

Prohlášení se rovněž neblíží ani příslibu z mezikorejského summitu v roce 1992, kde se oba státy zavázaly vzdát se vývoje a držení jaderných zbraní a zakázat zařízení na úpravu a obohacování uranu v obou zemích, poukazuje odborník. Připouští, že Kim si může tuto agendu šetřit na setkání s Trumpem, ale varuje, že diktátor také vůbec nemusí zamýšlet vzdát se svých zbraní a místo toho chce, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Kim se podle experta může pokusit uzavřít mírovou smlouvu, která by zkomplikovala případný americký preventivní úder, a zároveň přimět amerického vůdce, aby Kima legitimizoval coby vládce nové jaderné mocnosti a přislíbil uvolnění ekonomických sankcí výměnou za omezení výroby jaderných zbraní a zastavení raketových testů.

Jihokorejský prezident Mun Če-in v následujících týdnech navštíví Washington, aby se osobně setkal s Trumpem, podpořil ho před jeho plánovaným summitem s Kimem a udržel na své straně diplomatickou iniciativu, očekává Cha. Dodává, že pro Trump pak bude schůzka se severokorejským vůdcem povinností, i když to nebyl on, kdo by se jí snažil vyhnout.

"Sázky a očekávání však mezikorejský summit pouze zvýšil," varuje profesor. Tvrdí, že Trump musí respektovat jihokorejskou touhu po mírovém diplomatickém řešení, ale může také pokračovat v tlaku na KLDR prostřednictvím sankcí a zároveň působit na Kima, aby se vzdal svých zbraní a otevřel se tržním silám, což by mohlo mít ničivé účinky na jeho autokratickou vládu.

Navíc, bez ohledu na humbuk, který Trump ohledně schůzky s Kimem vytvořil prostřednictvím svých tweetů, prezident nemůže porušit své zásadní pravidlo, že nikdy není ochotný k dohodě více než jeho protistrana, poukazuje odborník. Domnívá se tedy, že summit bude jasným testem prezidentových údajných vyjednávacích schopností, přičemž sázky již nemohou být vyšší, protože neúspěch by znamenal konec diplomacie a návrat k diskuzím o vojenském řešení, jelikož po takto vrcholném setkání zbývá již jen pád do propasti.