Představují mladí hrozbu pro velká města?

Celá řada mladých rodin končí ve městech a obcích, kde se nenarodily. Pan Wang i jeho žena se nakonec rozhodli, že se nechtějí vrátit k farmaření a rozhodli se v jiné části Pekingu začít znova. Pan Wang ovšem přiznává, že nyní platí mnohem vyšší nájem. „Přinejmenším mám práci a zůstanu tak dlouho, jak jen mohu. Kdybych odešel bude to proto, že chci a nikoli, že mi to nakáží úřady" říká muž.

Pan Wang patří k nové generaci mladých lidí z venkova, kteří se přestěhovali do měst za prací. Během uplynulých čtyřiceti let se miliony lidí podílely tímto způsobem na čínském ekonomickém zázraku. Sama čínská vláda se plácá po ramenou za to, že se tyto přesuny obyvatelstva odehrávají bez masových nepokojů.

Lidé jako pan Wang ale upozorňují na to, že v městském prostředí čelí celé řadě problémů, než předchozí generace, kterých se exodus z venkovských oblastí dotkl také.  Čínští pozorovatelé upozorňují na to, že pro stranu představuje nebezpečí nárůst obyvatel nové střední třídy.

Připomínají, že jednoho dne nastane okamžik, kdy miliony bohatých Číňanů budou požadovat zodpovědnější a demokratickou vládu, tak jako střední třídy v jiných státech. Mnozí analytici však upozorňují na problém, který představují chudí pracovníci ve městech, kteří mají vazby na venkov. První vlna sestěhovavání venkovských obyvatel do měst nastala už v roce 1978, kdy se začala mnohem více otevírat čínská ekonomika.

Obrovské množství zemědělců najednou začalo zaplňovat nové pracovní pozice nejprve v menších městech a později v těch větších. V roce 2010 začaly stranické dokumenty otevřeně hovořit o nové generaci migrantů narozených od roku 1980. V některých případech jde o potomky starších venkovanů, kteří do měst přišli v prvních vlnách.

Tyto dvě generace jsou ale velmi odlišné. První generace se dotkla doba Kulturní revoluce a do měst přišli odhodláni polepšit si ze života v chudobě a bídy.

Pokud se jim uspět nepodařilo, mohli se vrátit k životu na poli. Současná generace se zemědělstvím vlastně nikdy neživila a není ochotná vykonávat ta nejbídnější zaměstnání, aby zajistili svoji rodinu na venkově. Mladí migranti nejsou dobře vzdělaní, získávají nižší mzdu a čelí diskriminaci. Na rozdíl od předchozích generací jsou více nespokojení. Jejich naděje na uplatnění se ve vysokých městech je navíc malá jednak kvůli vysokým životním nákladům, ale i nepřátelskou politikou místních úřadů. 

Podle studie Fenga Tiana z Čínské akademie sociálních věd se ukazuje, že migrující vesničané narození v letech šedesátých až sedmdesátých letech měli v průměru deset let formálního vzdělání, ale ti, kteří se narodili po roce 1980 měli dvanáct a více let. Neznamená to ovšem vyšší kvalitu vzdělání u těchto nových příchozích do měst. Studie z roku 2010 navíc ukázala, že jen 17 procent příchozích z venkova je přesvědčeno o tom, že jejich děti získali v Pekingu dobré vzdělání. Většina z těchto dětí je totiž posílána do soukromých škol, kde není kvalita vzdělání tak dobrá, jako na státních školách. 

Nová generace je také zasažena politikou jednoho dítěte, kterou čínská vláda zavedla v roce 1980 (i když na venkově byly rodinám někdy dovoleny dva potomci). Tato politika totiž přispěla k drastické změně poměru pohlaví, protože většina párů si přála, aby jejich jediným dítětem byl syn. Mladí venkované v městech také budou čelit bohatějším a vzdělanějším mužům, které mladé Číňanky při výběru potenciálního manžela preferují. Mladí přistěhovalci se tak pozvolna stávají občany druhé kategorie.