Budoucí dalajláma? Čína si nárokuje právo na jeho výběr, současný dalajláma by proces nástupnictví nejradši zrušil

„Čína považuje reinkarnaci dalajlámy za velmi důležitou. Starají se o příštího dalajlámu víc než o mě,“ řekl v rozhovoru pro agenturu Reuters čtrnáctý dalajláma Tändzin Gjamccho. Hlavní představitel školy gelugpa již dříve vyjádřil myšlenku, že by se s tradicí výběru reinkarnovaného nástupce mělo skončit – nepochybně kvůli obavě z toho, že mechanismus může být využit Čínou pro její vlastní zájmy.

„Pokud v budoucnu uvidíte dva dalajlámy, jednoho odsud, ze svobodné země, a jednoho vybraného Číňany, pak nikdo nebude tomu (vybranému Čínou) důvěřovat, nikdo ho nebude respektovat,“ řekl dalajláma v rozhovoru. Zároveň vyjádřil myšlenku, že onen nový dalajláma může být z Indie.

Do Indie Dalajláma uprchl v roce 1959, po neúspěšném tibetském povstání proti čínské okupaci. Zde zřídil exilovou vládu. Svých politických povinností se vzdal v roce 2011 s tím, že tibetský lid si musí sám demokraticky vybrat své politické vůdce. Zároveň uvedl, že pokud to bude v zájmu tibetského lidu, bude též vybrán 15. dalajláma. Zdůraznil však, že ten už nebude politickým vůdcem.

Peking dlouhodobě kritizuje současného dalajlámu, že nemá právo k rušení tradice vybírání dalajlámy. Jak upozorňuje server The Diplomant, den po rozhovoru dalajlámy mluvčí čínského ministerstva zahraničí Geng Shuang na novinářské konferenci se přímo obrátil k otázce výběru nástupce dalajlámy. Podle Shanga Čína uznává náboženskou víru Tibeťanů a respektuje proces nástupnictví nového dalajlámy, který je „ochraňován“ závaznými pravidly pro „převtělování živých Buddhů“ Státního úřadu pro náboženské záležitosti, vydaných v roce 2007.

Shuang řekl, že „ samotný 14. dalajláma byl nalezen a uznán následováním náboženských rituálů a historických konvencí a jeho dosazení na trůn bylo uznáno centrální vládou. Proto reinkarnace živých Buddhů včetně dalajlámů musí být v souladu s čínskými zákony a regulacemi a následovat náboženské rituály a historické konvence“.

Dalajláma je v tradici nejrozšířenější tibetské školy gelugpa považován za vtělení bódhisattvy soucitu Avalókitéšvary. Od dob 5. dalajlámy byl zároveň dalajláma považován za politického vůdce Tibetu. Tento teokratický aspekt tibetské politiky je často zdůrazňován čínskou propagandou, která vykresluje dobu před připojením Tibetu k Číně v roce 1950 jako dobu temného sektářského útlaku a čínskou intervenci jako v zásadě osvobození tibetského lidu.

Instituce lámů, duchovních učitelů, z kterých se rekrutuje i dalajláma, je však v Tibetu stále populární jako celé náboženství. Čína se jej pokouší ovládnout zevnitř. Nechala unést teprve šestiletého dalajlámou uznaného pančhenlamu - po dalajlámovi druhou nejdůležitější osobu školy gelugpa – a nahradila jej vlastním, který zastává názory Pekingu. Pančhenlama má obrovskou důležitost při výběru nového dalajlámy, má roli jeho duchovního učitele zasvěcujícího jeho nové úlohy.

V tibetském buddhismu kromě školy gelugpa existují ještě další tři školy, jejichž vedení se Čína též snaží ovládnout a tím kontrolovat vlivné náboženství Tibeťanů. Kuriózní je spor o 17. karmapu školy Karma Kagjü. Buddhismus Diamantové stezky, první a zatím jediná oficiálně náboženská organizace buddhistů v ČR, která je hojně rozšířená v celé Evropě, uznává za karmapu Thinlä Thaje Dordže, který žije v exilu v Indii. Dalajláma i Čína za 17. karmapu oficiálně uznávají Ogyena Trinleya Dorjeho, který odešel z Tibetu za dalajlámou do Indie do exilu. Indické bezpečností služby jej podezírají, že je čínský agent.