"Z krveprolití jsem byl v šoku ještě dva dny." Disident vzpomíná na masakr na Tchien-an-men

I o třicet let později si stále pamatuje každou vteřinu přelomových dní, kdy vlna protestů zahájená skupinou studentů otřásla vládnoucí komunistickou stranou. Čínská armáda na demonstrace odpověděla brutálním násilím. "Nikdo z nás si nemyslel, že to takhle dopadne. Bylo pro nás nepředstavitelné, že by začali střílet do lidí," svěřuje se Wang v konverzaci na předměstí Washingtonu ve Spojených státech, kde dnes žije.

Wanga velmi překvapilo, že se právě on ze všech organizátorů studentského hnutí stal po demonstracích hledaným "číslem jedna". "Nebyl jsem nejznámější ze studentských vůdců, byl jsem jeden z mnoha," říká. "Po letech jsem si uvědomil, proč jsem byl na seznamu hledaných tak vysoko: měl jsem velmi blízko k intelektuálům a strana chtěla vyvolat dojem, že intelektuálové podněcují demonstrace," vysvětluje disident.

"Thirty years ago this weekend, #TiananmenSquare — the heart of modern China, where the old Forbidden City collides with the party’s Stalinist power symbols in Beijing — was packed with people and hope." https://t.co/ISQ4XsX43n

Wang osudné noci na 4. června 1989, kdy Čínská lidová osvobozenecká armáda vyslala proti studentům do centra Pekingu tanky a vojáky s kulomety, na náměstí Brány nebeského klidu nebyl. Na místě, kde se nachází vstup do historického Zakázaného města a komunistický Palác lidu, došlo tu noc k masakru. "Byl jsem na koleji v areálu univerzity. Ale spousta z mých kamarádů, kteří byli na náměstí a v přilehlých ulicích, mi volala, takže jsem se postupně dozvídal stále narůstající počty mrtvých," říká Wang.

Společně s několika přáteli studenty nasedli na kola a snažili se k náměstí dostat. "Nepodařilo se nám to. Všechny ulice byly zablokované vojáky a policisty," vzpomíná Wang. Z krveprolití, během kterého zemřely stovky lidí, byl v šoku ještě dva dny.

Nakonec ale musel začít myslet na to, kde se ukryje. Jeho fotografie se opakovaně objevila ve státní televizi, utekl proto do provincie Chej-lung-ťiang na severovýchodě Číny. Nějakou dobu se také skrýval v Šanghaji. Po měsíci si Wang uvědomil, že je jeho situace bezvýchodná. Přátelé, kteří ho ukrývali, podstupovali nesmírné riziko a on jim nechtěl způsobovat problémy.

Nakonec se vrátil do Pekingu, kde byl okamžitě zatčen a uvězněn. Navzdory své významné pozici dostal relativně mírný trest, čtyři roky za mřížemi za kontrarevoluční činnost. "Můj zážitek z vězení není úplně reprezentativní, byl jsem speciální případ. Moje situace přitáhla mezinárodní pozornost, takže se ke mně chovali slušně. Nebili mě a nemučili mě tak krutě, jak mohli," sdělil. Wanga podmínečně propustili v roce 1993, zůstal ale pod neustálým dohledem. "Policie sledovala každý můj krok. Byl to jen jiný druh vězení," vzpomíná.

Přestože mladý disident dobře věděl, že ho jakýkoliv krok proti komunistické straně může poslat zpátky do vězení, rozhodl se cestovat po Číně a propagovat lidská práva a demokracii.

"Cítil jsem, že je to moje povinnost vůči těm, kdo zemřeli v roce 1989 a obětovali své mládí," zdůvodňuje. Netrvalo dlouho, než zarputilého aktivistu znovu zavřeli, tentokrát na 11 let. V roce 1998 ho ale komunistická strana předčasně propustila, oficiálně prý ze zdravotních důvodů, a vyhostila do Spojených států.

Wang pokračuje na americké půdě v boji za demokratizaci Číny dodnes. Disident, který získal titul na Harvardu v oboru historie, se už nikdy do Číny nesmí vrátit, i když tam stále žijí jeho rodiče. Přesto věří, že se do rodné země ještě někdy podívá. "Dřív nebo později, jsem si tím jistý. Jenom nevím kdy," uzavírá.