Trosečník strávil na moři 16 měsíců. Pil želví krev, rukama lovil ptáky

O vychrtlém muži s dlouhými vlasy a vousy oblečeném pouze v roztrhaném spodním prádle, jehož sedmimetrová loď se zachytila na tichomořském atolu Ebon, informoval norský student antropologie, který na místě provádí výzkum.

Norský výzkumník Ola Fjeldstad nemohl o dotyčném podat mnoho zpráv, protože trosečník prý hovoří pouze španělsky a na korálový ostrov dorazil v žalostném stavu. Zjistil však, že se jmenuje José Iván.

"Není na tom dobře, ale jeho stav se zlepšuje," sdělil Nor telefonicky agentuře AFP. "Jeho loď je hodně poškrábaná a vypadá, že byla dlouho ve vodě," dodal norský student.

Podle agentury AFP muž zřejmě vyplul v září 2012 z Mexika a mířil do Salvadoru. Na cestě ho doprovázel ještě kolega, který prý ale před několika měsíci na moři zemřel.

Trosečník norskému studentovi údajně gesty popsal, že v průběhu cesty lovil želvy a ptáky holýma rukama. Žádné rybářské náčiní v plavidle neměl. Při nedostatku deště údajně pil želví krev.

Jak známo, lidské tělo obsahuje průměrně něco přes 70 % vody. Toto množství je nezbytné pro udržování správného fyziologického fungování našeho organismu a udržování vnitřní rovnováhy, pomáhá stabilizovat naší tělesnou teplotu a v neposlední řadě ovlivňuje fyzickou výkonnost a odolnost organismu. Při nedostatku vody v organismu dochází k tzv. dehydrataci. 

Stojí za to zdůraznit, že subjektivní pocit žízně nemusí být dost dobrým indikátorem toho, že je třeba se napít. Dehydratace a její nepříjemné důsledky se totiž, za určitých podmínek, mohou dostavit i bez toho, abychom pocítili žízeň. Voda se z organismu vylučuje močí, stolicí a v závislosti na okolních klimatických podmínkách také, v nezanedbatelné míře pocením, uvádí server old.hydromagazin.cz.

Co dělat při nedostatku pitné vody

Udržujme si pocit žízně v přijatelných mezích, pomocí různých triků: sucho v ústech potlačujme svlažováním rtů a dásní. Žvýkejme jedlé listy, kousky dřeva, ořechy, cibule nebo nějaké jedlé, kysele chutnající rostliny. Dejme si do úst malý oblázek aby se nám vytvářely co nejvíc sliny. Dýchejme vždy nosem ne ústy.

Při nedostatku vody omezíme nebo úplně přerušíme jídlo.

Na moři nejíme mořské ryby, když nemáte pitnou vodu, ale pouze z nich vymačkáváme tělesné tekutiny.

V žádném případě nepijeme nekontrolovatelně mořskou vodu. Nečekáme ale, až nás k pití mořské vody donutí velká žízeň, začneme hned, když taková potřeba nastane! Denně jí ale nesmíte vypít více než 0,8 litru a toto množství je nutné si rozdělit do 8 až 10 dávek za celý den. Tedy ne více najednou, než 2 – 3 doušky. Celková doba pití nesmí překročit 6 – 7 dnů. Během této doby si musíme opatřit zdroj neslaných tekutin (tekutina z ryb, dešťová voda ap.). Přerušení pití mořské vody prodlouží naši schopnost přežít.

Po určité době žízně nemůžeme pít. Tělo se přísunu vody brání. Je-li to možné pak namočení kůže sprchou či koupelí ve vlažné vodě, se posléze vodě opět přizpůsobíme a můžeme pít normálně.