Počasí jako skrytá hrozba pro svět? Vědci varují před ohromným rizikem, které si uvědomuje jen málokdo

Podle dlouhodobých měření vzrostla výška vln v jižním oceánu mezi lety 1985 a 2018 o 30 centimetrů. Tento nárůst – v průměru o jeden centimetr ročně – však není lokální kuriozitou. Vlny z tohoto oceánu se šíří do Pacifiku, Atlantiku i Indického oceánu a způsobují nárůst energie i velikosti vln po celém světě. A tento trend se nezpomaluje – naopak, s přibývající energií v atmosféře a intenzivnějšími bouřemi se zrychluje.

Změny ve vlnění ale neznamenají jen velkolepé záběry vln tříštících se o útesy. Dopady jsou hlubší a znepokojivější. Například studie profesora Iana Younga z univerzity v Melbourne varuje, že do konce století zažije asi 60 % světového pobřeží větší a častější extrémní vlny. Tyto vlny, v kombinaci s rostoucí hladinou moře, mohou zvýšit frekvenci záplav desetkrát a snížit hodnotu světové ekonomiky až o pětinu.

Australská zkušenost ukazuje, že to není jen teoretická hrozba. Přímořské čtvrti Narrabeen a Collaroy na severu Sydney již utrpěly značné škody, když jim moře během jediné bouře vzalo až 25 metrů pobřeží a smetlo bazény i části domů. V jiných částech světa, jako na tichomořských ostrovech nebo v arktických oblastech, kde pobřeží ustupuje o metry ročně, dochází k narušení infrastruktury, ekosystémů a celých komunit.

Nejde však pouze o výšku vln. Důležitá je také jejich délka, směr a četnost. Vědec Mark Hemer z australské agentury CSIRO připomíná, že vlivy na pobřeží jsou komplexní: jakákoli změna v dynamice moře posouvá křehkou rovnováhu pobřežních ekosystémů. To může vést k erozi pláží, změně sedimentace nebo nečekaným záplavám i tam, kde by je nikdo nečekal.

Změny v oceánském vlnění ale přinášejí nejen rizika, ale i potenciál. Vědci a inovátoři se nyní obracejí k moři nejen s obavami, ale i s nadějí. Vlna totiž není jen ničivá síla – je také obrovským zdrojem energie. Podle odhadů by samotné vlny, které dorážejí na australský kontinentální šelf, mohly vyrobit až desetkrát více energie, než země ročně spotřebuje. A protože moře nikdy nespí, vlnová energie má výhodu téměř nepřetržitého výkonu.

Zatímco solární a větrná energie jsou již široce rozšířené, technologie na využití vln teprve hledají cestu k masovému nasazení. Překážkou jsou zejména vysoké náklady a obtížné podmínky v mořském prostředí. Přesto se objevují první vlaštovky – například australská firma WaveSwell již úspěšně testovala zařízení schopné zásobit energií 200 domácností. A na západním pobřeží Austrálie probíhá test nové technologie vyvinuté univerzitou v Manchesteru, která má potenciál k integraci s větrnými elektrárnami.

Podle Dr. Wiebke Ebelingové z University of Western Australia je právě propojení vlnové a větrné energie jednou z cest budoucnosti. Pokud se technologie vhodně zkombinuje, může produkce energie narůst až čtyřnásobně, aniž by se dramaticky zvýšily náklady. Klíčem je tedy spolupráce technologií – a s tím i promyšlené investice.

Přes rostoucí zájem však sektor vlnové energie zůstává ve srovnání se solárními nebo větrnými zdroji pozadu. Ani Evropa, USA či Čína – navzdory miliardovým investicím do obnovitelných zdrojů – zatím nevyvinuly rozsáhlé projekty, které by dokázaly tuto energii plně využít.

Větší a silnější vlny jsou tedy symbolem klimatické proměny, která se neodehrává pouze ve statistikách nebo modelech, ale na skutečných pobřežích, v domech lidí, v přírodních i energetických systémech. A jak připomíná profesor Ian Young, atmosféra a oceán jsou v neustálém propojení: zasáhnete-li jednu část, druhá se okamžitě přizpůsobí – nebo vzbouří.