Kim nasadí zbraň budoucnosti? Profesor má obavy

Dvě výhody dronů

Další země se rychle přizpůsobily a přišly s vlastními programy bezpilotních strojů, poukazuje Kelly. Dodává, že v USA se dokonce často tvrdí, že F-35 je posledním americkým pilotovaným bojovým letounem.

Drony jsou levnější, vydrží nad bojištěm delší dobu a co je důležitější, pokud jsou sestřeleny, pilot není zabit či zajat, což je politicky velmi přitažlivé, protože je vyloučeno opakování soudu s americkým pilotem Francisem Powersem či věznění amerických pilotů během vietnamské války, upozorňuje odborník. Dodává, že politická cesta nejmenšího odporu má za následek, že při amerických náletech budou spíše použity drony než pilotované stroje.

Z pohledu meších mocností, jakými jsou Írán či Severní Korea, mají drony ještě další dvě výhody, uvádí profesor. Za první označuje výrazně nižší cenu, která otevírá možnost postavit se americké vzdušné nadvládě.

"Zajisté, tato výzva je stále slabá," pokračuje Kelly. Vysvětluje však, že v prostředí, kde je americká dominance téměř absolutní, otevírají drony novou možnost, a proto jsou přitažlivé. Americká vzdušná nadvláda je totiž založena na mimořádně drahých prostředcích jako letadla, letadlové lodě či velké letecké základny, nastiňuje akademik. Poukazuje, že drony proti tomu nabízejí levnou variantu průzkumu a možnost - jak ukázal útok v Saúdské Arábii - udeřit na americké spojence, kteří mají jinak výraznou vzdušnou převahu.

S ohledem na to, že severokorejské letectvo kvůli sankcím a nedostatku paliva pro výcvik zaostává i za íránským, přitažlivost dronů pro Pchjongjang je zřejmě velmi vysoká, domnívá se expert.

Druhou výhodou jsou pochybnosti, zda je nasazení dronů válečným aktem, upozorňuje profesor. Podotýká, že v případě pilotovaného letounu, které vstoupí do cizího vzdušného prostoru je to zřejmé, jelikož situace nastala v mnoha minulých konfliktech a dobře chápeme, co znamená, ale v případě robotizovaného letectva budoucnosti takový konsensus nepanuje.

"Státy mohou s alespoň částečnou věrohodností tvrdit, že jejich dron byl v mezinárodním vzdušném prostoru, že si kontrolor neuvědomil, kde se stroj nacházel, že jej z kurzu vychýlily softwarové problémy a podobně," pokračuje Kelly. Drony podle něj tedy nabízejí větší možnost zapírat, podobně jako prostředky kybernetického boje, jehož pravidla jsou mnohem méně zřetelná než v případě tradiční přestřelky.

Darebácké státy jako Írán a Severní Korea tuto šedou zónu využívají, protože globální konsensus ohledně takových akcí je slabý a nepanuje shoda, zda je adekvátní na ně odpovídat konvenční silou, deklaruje politolog. Jako příklad dává spory o to, jak reagovat na útok na Saúdskou Arábii či severokorejské hackerské útoky.

Nové možnosti

KLDR je ve vzduchu ve silné nevýhodě a zoufale se jí nedostává ani průzkumných prostředků, především ve srovnání s přelety amerických letounů U2 a satelitů nad jejím územím, uvádí Kelly. Připomíná, že Severokorejci již od roku 2014 vysílají drony opatřené kamerami do jihokorejského vzdušného prostoru, a tato praxe bude zřejmě pokračovat, protože i na severokorejské poměry jsou takové stroje dostatečně levné a představují atraktivní možnost jak vyvážit masivní informační asymetrii mezi USA s Severní Koreou.       

Pchjongjang se také nestará o pravidla vzdušného prostoru, především pokud jde o Jižní Koreu, protože tu provokuje podél demilitarizované zóny již dlouhá desetiletí, nastiňuje politolog. Dodává, že toto se sotva změní, a tak Soul alespoň investuje do protiopatření.

Za nejvíce znepokojivou označuje Kelly možnost, že KLDR napodobí íránský útok na Saúdskou Arábii. Drony totiž umožňují Pchjongjangu rozšířit jeho tradiční pozemní a námořní provokace i do vzduchu, upozorňuje odborník. Varuje, že tím se zvětšuje prostor pro severokorejské agresivní jednání i škála možných cílů.

"Tradičně dochází k severokorejským provokacím přímo na hranici, zřejmě kvůli nedostatečné schopnosti Pchjongjangu udeřit v hloubce," píše expert. Obává se, že drony toto mohou změnit a umožnit KLDR proniknout hlouběji na jihokorejské území a působit tam škody.

Daná možnost je posílena blízkostí velké jihokorejské městské aglomerace poblíž hranice s KLDR, vysvětluje profesor. Dodává, že v pásu Soul-Inčchon-Kjonggi žije 60 % jihokorejské populace a sídlo jihokorejského prezidenta se nachází jen necelých 40 km od demilitarizované zóny, tudíž se u hranice nachází mnoho vyzývavých cílů pro severokorejské drony.

Při útoku na Saúdskou Arábii mohl Írán částečně zapírat a naznačovat, že akci provedli jemenští Húsiové či iráčtí povstalci, připomíná Kelly. Kvituje, že takovou možnost KLDR nemá a jakýkoliv útok bezpilotních letounů zpoza demilitarizované zóny by byl okamžitě připsán Pchjongjangu, a proto úder většího rozsahu není pravděpodobný.

"I tak bezpilotní letouny podstatně rozšiřují prostor pro dlouhodobě přítomné severokorejské obtěžování Jihu," konstatuje politolog. Varuje, že to zvyšuje i možnost, že jedna z takových provokací se vymkne kontrole a povede k vážnému střetu.