Naděje na mír je u konce? Analytik popsal, co se děje na Korejském poloostrově

Plivnutí do tváře

Podle jihokorejského ministerstva moří a rybolovu byl sedmačtyřicetiletý Jihokorejec, který pracoval na jihokorejské hlídkové lodi plující ve sporných vodách Žlutého moře zahlédnut na člunu v severokorejských vodách, nastiňuje autor komentáře. Podotýká, že zatím není jasné, co tam muž, jehož identita nebyla zveřejněna, dělal, ale zřejmě se snažil přeběhnout.

Muže zachytila severokorejská civilní loď, jejíž posádka jej vyslýchala, aniž by jej vytáhla z vody, uvádí DePetris. Dodává, že vše ukončil příjezd severokorejského vojenského plavidla, které vzalo muže na palubu, aby tam byl po pár hodinách na příkaz shora popraven a spálen v obavě, že byl nakažen koronavirem.

Z pohledu jihokorejské vlády není tak důležité, kdo popravu nařídil, ale že k ní vůbec došlo, deklaruje analytik. Uvádí, že jihokorejský prezident Mun Če-in, který o pár dní předtím věnoval velkou část svého projevu na Valném shromáždění OSN apelům k podpisu mírové smlouvy mezi dvěma korejskými státy, byl neomaleným jednáním Pchjongjangu pobouřen a požaduje omluvu severokorejské strany za čin proti lidskosti.

"Tento čin severokorejské armády se rovná polití naší trvalé trpělivosti a snahy o urovnání a mír mezi Korejci studenou vodou a jde proti touze našeho lidu," cituje DePetris stanovisko jihokorejského ministerstva pro sjednocení. To podle něj severokorejskému vůdci sděluje, že na podanou ruku reaguje plivnutím do tváře.

K podobným incidentům naneštěstí docházelo již dříve, uvádí analytik. Připomíná, že v roce 2008 severokorejští vojáci zabili jihokorejského turistu, který zabloudil v severokorejském národním parku Kumgangsan, což vyvolalo bouřlivou reakci tehdejšího jihokorejského prezidenta I Mjong-baka, který zakázal svým občanům oblast navštěvovat a na protest odvolal jihokorejské pracovníky z oblasti.

Reakce I Mjong-baka odrážela jeho celkový přístup ke KLDR, který nahrazoval "sluneční politiku" předchozího prezidenta pokusem o diplomatickou izolaci Pchjongjangu a posílením bezpečnostních vazeb na Washington, vysvětluje DePetris. Upozorňuje, že Mun Če-in je proti tomu osobně zainteresován na plodnějších mezikorejských vztazích, a přestože se mu letos dostává od Pchjongjangu hořkých pilulek, nadále věří, že Severokorejci se jednoho rána probudí a začnou jednat konstruktivněji.  

"Mun je hluboce přesvědčen, že produktivnější vztahy mezi Severem a Jihem jsou nezbytné, pokud má mít Korejský poloostrov v nadcházejících letech šanci na trvalejší mír," pokračuje analytik. Poukazuje, že víra jihokorejského prezidenta je natolik silná, že je ochoten podstupovat jakákoliv politická rizika, dokud lze dialog s Pchjongjangem ještě zachránit.

Čas se krátí

Posledním příkladem je právní zásah proti dvěma severokorejským přeběhlíkům, kteří v létě vysílali nad severokorejské území balóny s letáky proti tamnímu režimu, uvádí DePetris. Vyzdvihuje, že pohled na snahy jihokorejské vlády omezit aktivity severokorejských exilových organizací není příznivý pro její veřejný obraz - i bývalý američtí představitelé je ostře odsuzují.

Z pohledu Muna ale cena za nečinnost, která rozzuří Kimův režim natolik, že zcela přeruší diplomatické rozhovory, převyšuje cenu nepříjemných novinových titulků, konstatuje autor komentáře. Zdůrazňuje, že Mun je trpělivý muž, který ale nemá neomezený čas.

Již před popravou zmíněného Jihokorejce působily Munovy iniciativy ve vztahů ke KLDR jako ryba na souši, tvrdí DePetris. Podotýká, že americká administrativa vnímá Munovu vládu jako příliš smířlivou vůči akcím Pchjongjangu a příliš upřednostňující mírovou smlouvu před severokorejskou denuklearizací.

Jihokorejští konzervativní zákonodárci nikdy nepovažovali Muna za dobrého prezidenta a jsou bytostně podezíraví vůči jakékoliv politice ve vztahu ke KLDR, která upřednostňuje cukr před bičem, nastiňuje analytik. Soudí, že Severokorejci ale přestali věřit, že Mun dokáže zařídit kýžené ústupky, především s ohledem na skutečnost, že sankční režim Spojených států jihokorejskému prezidentovi víceméně brání vést vlastní politiku vůči severnímu sousedovi a být smířlivý natolik, jak by si přál Kim.

Poslední incident v severokorejských vodách představuje pro Muna další problém, protože pomyslná cesta k mírové smlouvě mezi oběma korejskými státy sice i dosud vedla do kopce, ale nyní je ještě strmější, domnívá se DePetris. Konstatuje, že Munovi zbývají dva roky v úřadu, a tak se musí rozhodnout, zda upřednostní tvrdou odvetu a pohřbí mírový proces, nebo bude spoléhat spíše na slova než činy a sledovat, jak se jeho politické akcie řítí dolů a jihokorejští zákonodárci jej obviňují z nedostatečné odhodlanosti.

"Jihokorejská vláda bude muset nalézt střední cestu mezi těmito dvěma extrémy," píše analytik s tím, že čas se krátí.