Obnova japonských měst po havárii ve Fukušimě postupuje pomalu

Deset let po mohutném zemětřesení a následné vlně cunami, které způsobily největší nukleární neštěstí ve světě od havárie v ukrajinském Černobylu, obce kolem postižené elektrárny stále nenašly cestu k obnově.

Kvůli poškození jaderné elektrárny bylo 12 procent území prefektury Fukušima znepřístupněno a na základě nařízení nebo z vlastního rozhodnutí se odsud vystěhovalo na 165.000 obyvatel. Po dekontaminačních pracích úřady již mnoho oblastí znovu prohlásily za bezpečné. Lidé, kteří dříve v postižených lokalitách žili, se ale navzdory finančním pobídkám a levným nájmům vrátit zdráhají.

Masakazu Daibo se k návratu odhodlal loni a převzal restauraci, kterou založil jeho dědeček v Namie asi devět kilometrů od poškozené jaderné elektrárny. Do městečka se kvůli radioaktivnímu zamoření několik let mohl vydávat jen na krátké návštěvy.

"Zůstalo jen město bez lidí. Působilo to jako filmové kulisy," řekl AFP 65letý Daibo. "Potkával jsem tam jen toulavé psy, krávy a prasata," dodal.

Kvůli radiaci musely být zdi restaurace strženy a Masakazu Daibo musel vyhodit všechno, co se nacházelo uvnitř. Věří ale, že díky jeho kuchyni zákazníci znovu objeví "chuť nedávné minulosti". "Doufám, že moje přítomnost bude pro toto město paprskem světla," prohlašuje.

Omezení ale byla zrušena zatím jen pro pětinu rozlohy Namie, jehož současná populace (1580 obyvatel) tvoří pouze 7,5 procenta počtu obyvatel před březnem 2011. Školy ve městě mají nyní 30 žáků, zatímco před deseti lety to bylo téměř 1800.

Pro mnohé někdejší obyvatele prefektury Fukušima jsou hlavní překážkou pro návrat obavy z radiace a nedůvěra v proces dekontaminace prováděný vládou. "Ne že bych se nechtěla vrátit, ale já se vrátit nemůžu," říká Megumi Okadaová, která v době neštěstí čekala třetí dítě a prefekturu opustila, přestože nebydlela v zóně určené oficiálně k evakuaci. "Jako matka chci předejít rizikům, která by mohl návrat znamenat pro mé děti," dodává 38letá žena, jež v současné době žije v Tokiu.

Pro některé dřívější obyvatele chutná návrat domů hořce. Třiaosmdesátiletý Takao Kohata se nastěhoval zpět do obce Minamisoma severně od poničené elektrárny, ale rodiče jeho čtyř vnoučat jim nedovolují ho navštěvovat kvůli strachu z radiace. "Naprosto rozumím jejich obavám, ale je mi trochu smutno a cítím se osamělý," uvedl.

Stejně starý Masaru Kumawa se před třemi lety vrátil do Namie, ačkoli při cunami v roce 2011 ztratil manželku. Nyní vede sdružení, jehož cílem je posilovat sousedské vztahy. Navázat kontakt s ostatními je ale podle něj v této době těžké. "Byli dlouho pryč. Zvoníme na zvonky, ale z domů nikdo nevychází," říká.