Konec korejské války? Experti nastínili děsivou vizi budoucnosti

Otázku, zda by se skutečně mohla Korea sjednotit stejně jako Německo, si po 30 letech od pádu berlínské zdi nekladou pouze obyčejní lidé, nýbrž i světoví lídři. Amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se osobně setkal se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem po jeho historické schůzce s jihokorejským prezidentem Mun Če-inem v Singapuru, tato myšlenka napadla už dávno.

Ekonomičtí analytici nicméně varují, že by něco takového mohlo stát biliony dolarů, a že by celý proces trval několik desítek let. Záleželo by na tom, co by k němu vedlo. Jsou dvě možnosti. Buď dojde k posílení mírových jednání mezi Soulem a Pchjongjangem a Korea se tedy sjednotí diplomatickou cestou. Díky tomu se uskuteční i potřebné reformy a sever s jihem k sobě takříkajíc najdou cestu. Taková varianta je nejlepší a také nejméně nákladná.

Mnohem horší by byl ekonomický kolaps KLDR popřípadě válka. To by si totiž vyžádalo potřebu dalších výdajů na následnou rekonstrukci zpustošené země. Ani Německo by nemohlo počítat s hospodářským zázrakem, kdyby mu USA neposkytly finanční injekce. Jinak by to tedy nebylo ani s Koreou. Tak jako tak je ale třeba připomínat, že i kdyby se při potenciálním korejském sjednocení odehrál ten nejlepší možný scénář, nic není tak růžové, jak se může na první pohled zdát.

Zásadním problémem je obrovský rozdíl mezi Severní a Jižní Koreou, proti němuž byl ten mezi Východním a Západním Německem v podstatě zanedbatelný. Nejvýrazněji je to vidět v makroekonomických ukazatelích. Podle statistiky Světové banky z roku 2017 tvořil jihokorejský HDP v přepočtu na obyvatele 38 260 USD, zatímco ten severokorejský pouhých 1700. Jižní Korea je taktéž pátou největší exportní ekonomikou na světě. Největší podíl na jejím vývozu mají technologie a automobilový průmysl.

Severní Korea žije převážně ze zemědělství a její ekonomika je postavená na v Evropě už dávno neaplikovaném a hlavně neúspěšném systému centrálního plánování. Ve srovnání s Východním blokem, který přeci jenom udržoval určité diplomatické vztahy se západem, je Severní Korea zcela izolovaná na základě politické ideologie čučche, tedy absolutní nezávislosti na zahraničních vztazích. Nejvíc jí poškodily sankce uvalené v důsledku podpory jaderného programu, porušování lidských práv a jiných mezinárodních smluv. Své udělala i podpora vojenství na úkor průmyslu.

I tak ale vidí americký prezident Donald Trump v Severní Koreji ekonomickou perspektivu. Nejvíc se mu líbí její příroda, a tudíž věří, že by její případné otevření světu mohlo přilákat zahraniční investory. Na tiskové konferenci, která následovala po jeho schůzce s Kim Čong-unem, oznámil, že by se severokorejské pláže mohly stát zlatým dolem pro trh s nemovitostmi. "Sám jsem mu navrhl, ať tam postaví hotely, v nichž by mohl ubytovávat bohaté turisty z celého světa," řekl Trump.

Navzdory všem možný překážkám a komplikacím, které s tím přijdou, by se skutečně dalo říct, že případné sjednocení Korejského poloostrova klepe takříkajíc na dveře. Ekonomicky rostoucí Čína a Jižní Korea už připravují plány na vybudování nových dopravních infrastruktur, které počítají i se začleněním severokorejského území. Čínští spekulanti už skupují nemovitosti v blízkosti hranic se Severní Koreou. 

Další výhodou, ze které by Jižní Korea mohla těžit, je poměrně nízký věk většiny severokorejského obyvatelstva. Sjednocení popřípadě otevření hranic by jí mohlo zajistit příliš nové pracovní síly, která by zachránila její hroutící se důchodový systém. Zatímco průměrný věk Severokorejce činí 34 let, v Jižní Koreji je to 42 let. Stejně jako Japonsko má problémy se stárnoucí populací.