Druhá vlna koronaviru v Singapuru: Máme se bát zahraničních pracovníků?

V Česku se od dubna postupně začalo upouštět od omezení na hranicích. Zatímco ještě v březnu byl vstup cizinců na naše území takřka nemožný, dnes už se k nám mohou postupně některé vybrané skupiny vracet. Důvodem je mimo jiné také poptávka po takzvaných sezónních pracovnících, zejména pokud jde o zemědělství. Singapurská zkušenost by nás nicméně mohla varovat před rizikem druhé vlny nákazy, a to právě z jejich strany.

"Neměli bychom tedy raději být opatrnější?," takovou otázku si jistě začíná klást spousta z nás. Než bychom se unáhlili k dalšímu utahování pomyslných šroubů, měli bychom vzít v úvahu výrazné rozdíly mezi evropskými a asijskými zeměmi, zejména pokud jde o podmínky, v nichž zahraniční pracovníci v na první pohled prosperujícím Singapuru žijí. Právě ty se staly příčinou vzniku nového epicentra nákazy, a tudíž i její druhé vlny. Ačkoliv i u nás jsou například ukrajinští pracovníci levnou pracovní silou, ve srovnání s těmi v Singapuru mají přeci jenom výrazně lepší hygienická zázemí, a to i na ubytovnách.

Z tohoto důvodu lze konstatovat, že jediný způsob, jak vyzrát nad koronavirem, nejsou pouze plošná restriktivní opatření, omezení sociálního kontaktu a trasování kontaktů nakažených. Je nezbytně nutné vzít v úvahu další faktory a provést doslovnou revoluci i v dalších oblastech. Přestože Singapur testoval každého, kdo vykazoval symptomy zápalu plic nebo chřipky, a dezinfikoval vše, co mu přišlo pod ruku, nestačilo to.

Městský stát urychleně přijal velmi přísná opatření proti šíření nového koronaviru, která zahrnovala důsledné kontroly na hranicích, dohledávání kontaktů infikovaných a dodržování striktních karantén. Díky počátečnímu zvládnutí epidemie se stal doslova vzorem pro nemalou část zemí, které tím získaly jakýsi algoritmus pro úspěšný boj s nemocí spočívající ve čtyřech následujících bodech:

1. Připlavit si plán a co nejrychleji ho zrealizovat

2. Připravit zdravotnictví na počáteční nápor pacientů s těžkým průběhem

3. Izolace nakažených

4. Trasování kontaktů nakažených

Výše uvedené body umožnily Singapuru úspěšně bojovat s epidemií, aniž by si tím zlikvidoval ekonomiku. Většina škol, restaurací a jiných podniků mohla díky tomu zůstat otevřená. Nejinak tomu bylo i na Tchajwanu a v Jižní Korei. To, co ale vzal Singapur na lehkou váhu, byl návrat klíčových zahraničních pracovníků, na nichž je závislý. Příčinou jsou právě ony zmiňované špatné hygienické podmínky v lokalitách, v nichž se zdržují. Ty se právě staly epicentrem druhé nákazy.

Podle statistik je skutečně značná část nakažených v druhé vlně mezi zahraničními pracovníky, kteří jsou často Singapurem opomíjeni, neboť jsou pro něj pouhou levnou pracovní silou. Země tak doplácí na svojí dřívější nadutost a nesolidaritu, jíž by měla dát stop. K 14. dubnu z 3 252 celkově infikovaných v Singapuru tvořili 1625, tedy necelých 50 %. Za zmínku stojí, že cizinci nepracují pouze na stavbách, nýbrž i jako pomocníci ve zdravotnictví, zejména v zařízeních pro seniory. O to větší mohou sehrát roli i v rostoucím počtu úmrtí těchto rizikových skupin. Je tomu podobně jako u nás například s Ukrajinci a Rusy.

Ti ale naštěstí nežijí mimo systém, jelikož už v minulosti český stát proti tomuto jevu, včetně jejich ilegálního najímání a vykořisťování, bojoval. Podle singapurské odborné veřejnosti je potřeba nejen efektivně bojovat proti epidemii, nýbrž i proti dřívějšímu despektu vůči zahraničním pracovníkům, kteří byli obecně vnímáni jako lidé druhé kategorie.

Tento názor vyjádřil například profesor Dale Fisher z Národní univerzity v Singapuru. Velkým rizikem je zejména koncentrace velkého množství lidí na jednom místě, a k té právě na těchto ubytovnách dochází. Singapur by se tudíž neměl stát odstrašujícím případem pro Evropu, nýbrž například pro Saúdskou Arábii, čí země Perského zálivu, které jsou také na zaměstnávání migrantů, často z Filipín, závislé.