Vražedné řádění Islámského státu. Přežil jsem, ale byla to krvavá lázeň, říká zajatec

Radikálové z Islámského státu rozdělili zajaté muže podle vyznání. Sunnitům bylo dovoleno kát se za jejich službu vládě, šíité byli rovnou nahnáni do jedné řady. Kadhim stál podle svých slov jako čtvrtý v pořadí. Když popravčí četa zastřelila prvního muže, krev stříkla až do jeho tváře. „Jeden bojovník to vše nahrával na kameru," popisoval voják, který jen zázrakem přežil, pro deník The New York Times.

„V mysli jsem viděl svou dceru," řekl Kadhim novinářům. Pak prý cítil, jak se o jeho hlavu otřela kulka. Spadl do čerstvě vykopané jámy a předstíral, že je mrtvý. O chvíli později podle vojáka jeden z vrahů zjistil, že jedna oběť ještě dýchá. „Nech ho trpět, je to nevěřící šíita. Nech ho vykrvácet," řekli podle Khadima ozbrojenci nad jeho tělem.

Chtěl jsem žít

„V tu chvíli jsem měl velkou chuť žít," přiznal voják. Následovaly asi čtyři hodiny ticha. Zraněný Khadim ležel zhruba 200 metrů od řeky Tigris. Nakonec se vzpamatoval natolik, aby si mohl postavit přístřešek z rákosí. Tam se také setkal s mužem jménem Abbas, řidičem ze základny Camp Speicher, který byl ozbrojenci postřelen a hozen do řeky. Muži spolu zůstali tři dny, Kadhim se živil hmyzem a rostlinami, Abbas byl těžce zraněný, nemohl se pohnout a kvůli bolesti toho moc nesnědl.

„Byly to tři dny pekla," popsal svoje zážitky Kadhim, který podle svých slov plánoval útěk do bezpečí. Abbas ho prosil, aby se pro něj vrátil. A kdyby nemohl, aby alespoň vyprávěl jeho příběh. To proto, aby se na něj nezapomnělo. Jeho svědectví je nakonec nejpodrobnější popis toho, jak probíhal červnový masakr vojáků umístěných na bývalé americké základně Camp Speicher.

Důstojníci nás opustili

Ozbrojenci 10. června zaútočili na Mosul, irácké druhé největší město, pak pokračovali v útoku směrem na jih k Tikrítu. Na základně Camp Speicher vypukl chaos a panika. Kadhim na základě sloužil teprve desátý den. Důstojníci, kteří byli vycvičeni americkou armádou, bojovali u Mosulu. „Byli jsme sami. Nebyli tam žádní důstojníci, proto jsme se rozhodli utéct," popisuje chvíle před útokem voják.

On a jeho kamarádi vyměnili uniformy za teplákové soupravy a sandály. Ze základny takhle uteklo asi 3000 vojáků. Kadhimova skupina chtěla dojít až k Bagdádu, ale hned po několika kilometrech narazila na skupinu asi 50 bojovníků Islámského státu v obrněných vozidlech. „Řekli nám, ať se nebojíme, že nás doprovodí do Bagdádu. Snažili se, abychom se cítili v bezpečí," popisoval voják. „Překvapili nás," přiznal.

V následujících třech dnech se strhla vlna vražd kolem celého Tikrítu. Organizace Human Rights Watch na základě analýzy satelitních snímků a zkoumaných fotografií potvrdila, že bylo zabito nejméně 560 až 770 mužů, čísla ale mohou být mnohem větší. Islámský stát mluví dokonce o 1700 mrtvých. I podle Kadhima tato čísla odpovídají realitě.

Ukrýval jsem se 3 týdny

Kadhim se na břehu řeky rozloučil s Abbásem a přešel přes řeku na druhou stranu. V dálce podle něj byla ještě slyšet střelba. Druhý den uviděl voják shluk domů v dálce. Jedna sunnitská rodina ho vzala dovnitř a dala mu jogurt a vejce. Rodina se ale bála, co by se jim mohlo stát v případě, že je bojovníci Islámského státu odhalí, proto Kadhima poslali ke svým přátelům do jiné obce.

Nakonec se voják dostal do města Al Alam do domu jednoho z kmenových vůdců. Spolu s dalšími 40 iráckými vojáky se nakonec bezpečně dostal domů díky falešným osobním dokladům. „Bylo to štěstí, Když jsem znovu viděl svou rodinu, plakal jsem. Měl jsem husté vousy a hodně jsem zhubnul. Moje dcera mě nepoznala a utekla," popisuje Kadhim, jak proběhlo setkání s jeho rodinou. Kadhim zůstal i po několika měsícíh od návratu bez práce. Jako voják si měl velký plat, novinářům ale jasně řekl, že do boje rozhodně vrátit nechce.