Děsivý rozhovor: Vysoce postavený muž Islámského státu promluvil

"Šlo o to zasáhnout co možná nejvíce lidí - především policisty, vojáky a ši'ity. Policejní kontrolní stanoviště, tržiště, mešity - ale pouze ty ši'ítské," odpověděl Abdulláh na otázky, kam a na koho atentáty mířily.  

"Byli to bezvěrci. Ši'íté jsou bezvěrci, byl jsem o tom přesvědčen," vysvětluje terorista, proč zabíjel i věřící. "To je důvod, proč měli možnost kát se a stát se sunnity," odvětil na námitku, že šlo přece také o muslimy.   

"Nevzpomínám si na všechny, ale nejméně čtvrt roku před mým zatčením jich (atentátů) bylo 15 (ve skutečnosti 19). Pro nálože v autech jsem používal plastickou trhavinu C4 a prach z dělostřeleckých granátů. Ale pro sebevražedné pásy jsem většinou navrtal náboje do protileteckých kanónů, účinek prachu byl lepší. Pak jsem připravoval pásy a vesty o různých velikostech," vysvětluje Abdulláh jak získával výbušniny a kolik atentátů vlastně zosnoval.

Nemohla nepadnout otázka, jakým způsobem velitel IS získával lidi ochotné položit život a zabít při tom další osoby. "Nevybíral jsem je. To byla záležitost vojenských plánovačů, kteří v hierarchii stáli nade mnou. Ti lidé ke mě byli přivedeni, většina přijížděla z Fallúdži. Byl jsem jen zodpovědný za poslední část operace a to znamenalo připravit lidi v mé dílně a pak je přivést na správné místo. Dostával jsem od vedení v předstihu osobní míry, abych mohl vyrobit dobře padnoucí pásy. Ale vždy jsem měl připravené pásy o různých velikostech."

Rozhovor v originálním znění si můžete přečíst zde.

"To rovněž nebyla má odpovědnost," vysvětluje Abdulláh po položení dotazu, zda rodiny atentátníků po akcích dostávali informaci o úmrtí svých blízkých. "Osoba, která ho poslala, se rovněž starala o rodinu."

Abdulláh tvrdí, že sebevražední atentátníci jsou většinou cizinci. "Většina z nich pocházela ze Saudské Arábie, Tuniska, Alžírska, zhruba jeden z deseti byl Iráčan. A byli tam dva ze Západu - jeden Australan a jeden Němec, Abú al-Kaga al-Almání. Rozuměl pár slov (arabsky), ale většinou jsme používali gesta. Byla to má nejkratší operace; místo, kde jsem ho vyzvedl, se nacházelo blízko místa výbuchu. Byl v Bagdádu poprvé v životě a o 45 minut později byl mrtvý. Myslel jsem si: Teď sem dokonce přicházejí i lidé z Německa, aby se vyhodili do vzduchu.  To mi dodalo pocit štěstí, potkat křesťana, který konvertoval k islámu a obětoval se. Připadl mi blízký, protože i já jsem nalezl pravou víru až v průběhu života."

Měli sebevražední atentátníci o svých misích nějaké pochybnosti? "Ne, pak by selhali při jejich provedení. Byli připravováni na svůj úkol dlouhou dobu. Když ke mě přišli, byli klidní, občas i šťastní. Když si nasadili pás, řekli například 'Ten sedí dobře!' Abú Mohsen Kásimí, mladý Syřan stále žertoval, dvě minuty před svým útokem a pak, když už řídil sám, dal mi přátelské sbohem. U jednoho mladého Sauda jsem přemýšlel, jak bychom si mohli nenápadně prohodit místa, protože jsem nejprve seděl za volantem. Předstírali jsme, že má auto potíže, oba jsme vystoupili a malinko ho odtlačili. Nikdo nic nezpozoroval. Oba jsme se smáli."

Otázka, zda by vše učinil znovu, když má na své aktivity velmi dobré vzpomínky, Abdulláha zaskočila. Zbělal, pak odvětil, že nedokáže odpovědět.   

Teroristická dílna byla maskována jako opravna automobilů. Jak se Abdulláhovi podařilo od ní dlouhou dobu odvádět pozornost? "Ujistili jsem se, že (atentátníci) budou vypadat jako normální mladí muži, žádné plnovousy, tričko, česané a nagelované vlasy. Měl jsem tým řidičů; výbušniny se daly také vyzvednout u mě v obchodě, ačkoliv jsem za ně nebyl přímo zodpovědný. Pouze za pásy mužů, kteří se odpalovali. Nejmladšímu bylo 21, nejstaršímu okolo třiceti."  

"Byl jsem vybrán vojenskými plánovači IS. A rychle jsem prokázal, že do zvládnu. Nebyl jsem jen stoupenec, byl jsem plánovač, mozek," vysvětluje terorista, jak se k činnosti dostal Navíc připouští, že znal velmi dobře Bagdád. "Ano, tady je mé město. Narodil jsem se zde. Když jsem byl dítě, často jsem s rodiči o víkendech chodil do parku Saura, bagdádské zoo. Otec mi často kupoval zmrzlinu. Občas jsme šli také na tržiště Šorjah. Ano, bylo to krásné."

Jak tedy mohl Abdulláh vraždit obyvatele svého města? Vyhýbal se snad místům, na něž měl dobré vzpomínky? "Ne, to v žádném případě. To nehrálo vůbec žádnou roli. Nedělal jsem to, protože jsem krvelačný. Byl to džihád. Myslel jsem si, že v určitý moment ti ši'íté buď konvertují nebo z města odejdou. Nejsem řezník. Vykonával jsem plán."   

Reportér nicméně poznamenal, že tento plán nefungoval a masakry pouze dál posilovaly nenávist. "Myslel jsem si, že lidé, kteří zažili výbuch, začnou přemýšlet a začnou se bát...to nevadilo. Mou představou bylo pokračovat, dokud všichni nekonvertují. Nebo neemigrují. Bylo jedno kdy. O to nešlo!"

Nakonec byla položena Abdhállovi přímá otázka. Měl by organizátor sebevražedných atentátů dost kuráže, aby se sám odpálil v davu? "Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. To nebyla má práce. Byl jsem vybrán k plánování operací, ne abych je sám vykonal.Byl jsem koordinátor, ne vykonavatel," odvětil muž, který závěrem prohlásil, že jeho budoucnost "je nejistá".