USA se nedokáží poučit z vlastních chyb? Chystají se znovu vstoupit do Iráku

Ministr obrany James Mattis věří, že „irácký lid, irácká armáda a irácké politické vedení rozpozná hodnotu koalice a partnerství, zejména se Spojenými státy. Domnívám se, že budeme v tomto boji ještě chvíli a že budeme stát při sobě.“ Ve skutečnosti bude těžké pro Irák stát bok po boku s Amerikou, protože je v krizi už několik let, komentuje Mattisova slova The National Interest. Navíc, dodává, pouhá možnost trvalé přítomnosti amerických vojsk v Iráku dokládá, jak velkým selháním celá irácká invaze byla.

USA poprvé si vytyčily Irák jak vojenský cíl před více než dvaceti šesti roky, po irácké invazi do Kuvajtu. Navzdory svému vítězství nechal Washington Saddáma Husajna u moci. Až v roce 2003 se administrativa Bushe mladšího rozhodla ho vyhnat. Američtí představitelé si představovali, že irácký lid bude srdečně vítat své nové pány a že z Iráku se stane pro-západní satelit s ustanovenými stálými vojenskými základnami a USA placenými experty v  čele nové vlády. Irák se měl stát další vojenskou základnou zajišťující prosazování vojenské hegemonii USA.

Skutečnost však byla nakonec jiná. Chyby okupace byly mnohé a významné. Zvláštní generální inspektor pro obnovu Iráku jmenuje některé z příčin, proč okupace selhala: dlouhotrvající sektářské a etnické rozdíly a demokratický vzestup většinové šíitské populace Iráku, na který sunnité reagovali vyvoláním povstání. Doposud trvající sektářské konflikty zabíjejí statisíce a vytlačují miliony Iráčanů ze své domoviny. Bylo naivní a bláhové ze strany USA si myslet, že pod jejich vedením etnické, politické a náboženské konflikty zmizí. Že USA nejsou v Iráku tak vítány, jak si myslely, dokazuje odmítnutí vlády udělit amerických vojákům imunitu jako součást dohody o statutu sil, která byla nezbytná pro pokračující okupaci.

Zatímco republikáni viní Baracka Obamu za opuštění Iráku, byli to ve skutečnosti Iráčané, kteří řekli ne. Prezident Obama pouze následoval plány na stažení vojsk republikána George W. Bushe. Neexistuje důvod se domnívat, tvrdí The National Interest, že by obnovené zapojení USA vedlo k vytvoření poctivé, efektivní a nesektářské vlády. Ani, že jejich placení a trénovaní vytvoří dramaticky lepší a kompetentní vojenské a jiné bezpečností síly. To bylo v plánu už předtím a jediným výsledkem bylo to, že Islámský stát převzal Anbar, Fallujah, Mosul, Ramadi a další města. V některých případech, irácké síly odmítly bojovat.

Přitom USA investovaly velké částky na podporu jejich bojových schopností. Bushova i Obamova správa věnovaly více než 25 miliard $ na tento úkol. Peníze šly na výstavbu a rekonstrukci základen, výcvik vojáků, logistickou podporu, pomoc polici či vytvoření protiteroristických sil. Mnohé prostředky byly věnovány na vybavení iráckých sil nejlepšími americkými zbraněmi včetně F-16, které však neměly prakticky žádné využití v bojích proti IS a z nichž mnohé se dostaly do jeho rukou.  Je dost ironické, že se USA se neúmyslně staly hlavními dodavateli zbraní IS . A přesto se USA nepoučily a přemýšlejí nad tím, že znovu se budou snažit vycvičit irácké síly, aby porazily teroristické skupiny, poukazuje Leah Schulz z Security Assistance Monitor.

Selhání irácké vlády

Hlavní problém iráckých sil není nedostatečná podpora USA, ale nedostatek motivace.  Irácká vláda se nedokázala vzchopit, ani když čelila brutální existenční hrozbě.  V loňském roce Washington Post přinesl svědectví iráckého plukovníka, který se svěřil, že jeho boj proti islámskému státu měl často podobu „sebevražedné mise.“ Na obranu Fallujahu proti IS žádal o Američany dodaný M1 Abrams tank, ale byl požádán, aby zaplatit úplatek 2,000 $. Nakonec dostal zchátralý ruský tank bez řidiče vyškoleného k jeho použití.

Vedení armády stále je věc politiky než schopností, což je faktor, který se výzrnaou měrou podílel na snížené účinnosti iráckých sil proti IS, když poprvé udeřil. Povýšení špatně kvalifikovaných vedoucích je největším problémem armády z pohledu některých Iráčanů, poznamenává Washington Post. Kromě toho, korupce, stejně jako svévolná rozhodnutí, která jednotka dostane jaký tank, zůstává významnou brzdou efektivity armády. Bagdád navíc až příliš spoléhá na elitní protiteroristické síly, které nemohou nést po celou dobu válečné břemeno sami. Irácká armáda též nedokáže učinit výraznější postup bez podpory USA, a dokonce potřebuji i spolupráci sektářských milici, a to zejména těch loajální k Íránu.

Největším problémem ale stále zůstává sektářská politická krize. Irácké vládě i nadále dominují šiíté, kterým nedůvěřují menšinoví sunnité. Vítězství vládních vojsk byla doprovázena zabíjením vládních oponentů. To jen přidává olej do ohně sektářského konfliktu a též se podepisuje na pověsti USA, která vládu podporuje. Američtí vojáci čelí nebezpečí, že se stanou obětí útoků ze strany sunnitů, ale i šiítů. Sektářská válka může nabýt ještě větších podob po definitivní porážce i sunnity nesnášeného IS, kdy nebude existovat spojující nepřítel a kdy sunnité budou bolestněji cítit vlastní odstrčenost. Podpora Washingtonu zabraňuje irácké vládě učinit potřebné reformy a získat na svou stranu lid. Nejmoudřejší rozhodnutí, které Trump proto může udělat, je odstoupit od trvalého zastoupení amerických vojsk v Iráku, myslí si  The National Interest.