Pokračování tragédie? Svrhnutí nepřítele mír nezajistí

Když před patnácti lety se administrativa George W. Bushe mladšího rozhodla vtrhnout do Iráku a svrhnout Saddáma Husajna, centrální otázka byla, co by se mělo dělat po jeho odstranění. USA na to nedokázaly najít odpověď dodnes a nelze si než jen přát, aby Trumpova administrativa byla v tomto ohledu a v případě IS úspěšnější. Zatím ale se neobjevují  žádné známky, že by měla postupovat jinak. Oslava triumfu nad nebezpečným nepřítelem by ale mohla v ústech pořádně zhořknout.

Byly to právě nedostatečně řešené problémy a výzvy vzniklé sesazením iráckého diktátora, které umožnily raketový start IS. Britský deník The Guardian upozorňuje, že navzdory neoddiskutovatelnému přínosu současné irácké vlády v boji proti IS, to je tato šiítská vláda Hajdara Abádího, – a v nemenší míře vláda jeho předchůdce na premiérském křesle, Núrího Málokoho – která selhává v rovném zacházení s sunnitskou iráckou majoritou a další velkou minoritou, iráckými Kurdy.

Boj proti IS ve skutečnosti přináší různé skupiny dohromady. Irácké šiítské milice lze podle listu Frontline rozdělit na tři hlavní skupiny. Na ty podporované Íránem (největší skupina), na ty s vazbami na irácké politické strany nebo politiky, a na ty, které se považují jednoduše za stoupence šiítského učení v Iráku. Ideologická přesvědčení, organizační struktura a politické cíle těchto sil jsou navzájem v mnoha bodech v rozporu a jen společný zájem na porážce IS je drží pohromadě.

Kurdové jsou ještě složitější případ. Irácké kurdské síly za podpory USA si získaly velký kredit v bojích IS, což hodlají využít ve vyjednáváních o ustanovení nezávislého kurského státu. V září plánují uspořádat referendum o nezávislosti, jehož výsledeček by mohl vést k rozdělení Iráku. V úsilí o ustanovení vlastního státu se iráčtí Kurdové spojují s jejich syrskými protějšky, kteří vyhlásili nezávislost na Damašku. Pro iráckou vládu Kurdové představují nepříjemný trn v patě, jenž zatím není čas řešit. Po porážce IS ale otázka kurdské nezávislosti přijde na řadu a odpověď na ní může být výbušná, mimo jiné i díky aktivitě dalších aktérů (Turecko).

Konec IS: a co dál?

Antony J. Blinken, bývalý náměstek poradce pro národní bezpečnost, ve svém komentáři pro New York Times navrhuje některé kroky, které by USA měly prosazovat a které by pomohly vládě v Bagdádu zabránit vytvoření Islámského státu, verze 2.0. Ústředním bodem je podle něj získání důvěry nyní odcizených iráckých sunnitů. To by podle něj mělo zajistit větší federalizace irácké vlády. Sunnité by si díky větší nezávislosti na státu a možnosti postarat se o své vlastní záležitosti bez vládního vměšování mohli cítit jako méně v područí tyranizující šiítské menšiny.

Zatímco sunnitům by měla být dána větší volnost, šiítské milice by měly být pod větším dohledem, mimo politiku i sunnitské území. Naopak irácké sunnitské milice by měly převzít odpovědnost za zajištění bezpečnosti na vlastním území a být přitom placeny vládou. Bagdád by měl též zajistit, aby velké infrastrukturní projekty a investice nebyly zaměřené jen pro šiíty.

Co se týče Kurdů, nyní ovládajícím70 procent území severního Iráku, Blinken radí USA, aby uzavřely dohodu, která by udržela federální jednotky mimo toto území a zároveň by dala Kurdům větší kontrolu nad ropou v tomto regionu. USA by měly být schopny vyjednat společnou odpovědnost za sporné a na ropu bohaté město Kirkúk, protože nikdo jiný to neudělá, tvrdí Blinken.  

Gilles de Kerchove, koordinátor EU pro boj proti terorismu varuje, že IS vytváří „virtuální kalifát", jehož rozloha překoná tu, kterou IS držel v Sýrii a Iráku. Šéf bezpečnosti, známý jako „pan Terorismus ",  uvedl pro belgické noviny Le Soir, že rozšíření snadno přístupného radikálního obsahu může znamenat prosperitu IS i po ztrátě „materiálního“ území. Jeho spolupracovníci odhalili na 30 000 stránek s radikálním obsahem. Podle něj musí být vynaloženo větší úsilí na boj s domácím džihádismem.