Kdo ve skutečnosti vládne v USA? Vsadit na špatného koně se nevyplácí

Saúdská Arábie kritizuje Katar za podporu terorismu. Jako podmínku k vyřešení krize ustanovila 13 požadavků, včetně uzavření mezinárodního média Al Džazíry a zrušení tureckých vojenských základen v Kataru. Navzdory siláckých prohlášením protikatarská koalice musela z těchto podmínek slevit a zredukovat je na šest bodů, mezi nimiž Al Džazíra a turecké základny už nejsou.

Arogantní chování koalice neušlo pozornosti světa. Mnozí kritici začali upozorňovat na fakt, že Rijád a Dubaj jsou těmi posledními státy na světě, které by měly právo obviňovat jiné z financování terorismu. Na rozdíl od Kataru, ani jeden ze žalobců nepodepsal dohodu s USA, která se týká právě této problematiky. Navíc ani jedna země neoplývá svobodným tiskem, takže jejich požadavek po „vypnutí“ Al Džazíry je v USA a jinde vnímán jako diktátorský krok.

Odlišné postoje v USA

Ministr zahraničí Rex Tillerson a ministr obrany Jim Mattis naprosto jasně projevili svou podporu Kataru. Tillerson považuje nároky za extrémní, nehodné jakéhokoliv vyjednávání a označil pozici Kataru za „velmi rozumnou." Pro Mattisův postoj je klíčovou skutečností, že Katar hostí americkou leteckou základu, z níž je koordinován boj proti IS.

Jejich přístup ke Kataru kontrastuje s přístupem, který zaujímá americký prezident Donald Trump. Ten opakovaně kritizoval Katar za údajnou podporu terorismu. Během kampaně se Trump vyjadřoval negativně i k Saúdské Arábii, co je však v úřadu, má s královstvím velmi vřelé vztahy, manifestované během jeho návštěvy země. Skutečnost, že USA jsou v případě katarské krize na straně obžalované ale ukazuje, že slovo Trumpa má menší hodnotu než slovo jeho administrativy – a ta může mít zcela opačný názor, než on. Totéž se ostatně ukazuje i v případě Ruska.

Selhání Saúdské Arábie

Podle Forbesu neschopnost Saúdské Arábie donutit Katar k jí navrženým podmínkám též ukazuje, že jako u Trumpa silácké řeči se dosti liší od skutečných výsledků. Saúdská Arábie se snaží stát vůdcem Blízkého východu. Jeho projekty ale zatím nepřináší takové výsledky, jak ropné království čekalo. Válka v Jemenu stále pokračuje a nutí Saúdy věnovat na ní více a více prostředků, stejně jako válka v Sýrii. Možnost vojenského napadnutí Kataru nepřichází v úvahu, protože o tom USA nechtějí ani slyšet. Saúdská Arábie tak musí potupně snažit se o Američany tolik žádaný dialog s Katarem.

To, co mělo být vítěznou prezentací dominance a síly se Saúdské Arábii i jejímu hlavnímu spojenci, SAE, se spíše ukázalo jako diktátorská snaha o umlčení jakékoliv opozice v regionu. Není třeba dodávat, že to oběma státům nepřidalo na přátelích. Turecko se ihned postavilo na stranu Kataru, čistě proto, aby ukázalo, že se nebojí Saúdské nelibosti. Tím, kdo z celé situace ale nejvíce těží, je hlavní konkurent Saúdské Arábie, Írán, který má s Katarem obchodní vztahy a nabídl mu pomocnou ruku, ačkoliv vyznává zcela odlišný směr islámu (Katar jako Saúdská Arábie je přisně sunnitská, zatímco Írán je šiítský).

Dvousečná zbraň

Sázka Saúdské Arábie na dnes tolik populární boj s terorismem se dá považovat za chytrý tah. Ukázalo se, že je ale dosti dvousečný. Její boj proti údajným teroristickým organizacím typu Hamás či Muslimské bratrstvo jí pomohl získat podporu prezidenta, ale zároveň vedl k obnově výtek USA proti saúdské vlastní podpoře terorismu. Wikileaks vydal zprávu ministra zahraničí z roku 30. prosince 2009, ve které je Saúdská Arábie jmenována jako nejvýznamnější zdroj financování sunnitských teroristických skupin na celém světě. Předseda senátního výboru pro zahraniční vztahy Bob Corker řekl, že podpora terorismus ze strany Saúdské Arábie výrazně převyšuje cokoliv, co dělá Katar.

Podle některých odborníků hlavní nebezpečí spojené s machinacemi Saúdské Arábie není ani tak terorismus jako její finanční a administrativní podpora šíření radikálně nesnášenlivého typu islámského myšlení známého jako wahhábismus(který je státní ideologií v Saúdské Arábii). Islámský svět zase znepokojuje využívání svatých míst Mekky a Medíny k politickým cílům k politickým cílům. Katar se ostře ohradil proti obstrukcím, které Saúdská Arábie dělá katarským poutníkům do Mekky a zcela nepochybně v tomto ohledu s ním většina muslimů spíše sympatizuje.  

Saúdská Arábie rozpoutala vichřici, která hrozí, že spíše než Katar smete ji. Svou snahou o naprostou poslušnost se izolovala větším způsobem, než jakým izolovala Katar. Její nejdůležitější spojenec, USA, se s velkou nelibostí dívá na zmatek, který kroky ambiciózní země učinily na už tak nestabilním Blízkém východě. Tillerson předpovídá, že nalezení konečného řešení krize „může trvat poměrně dlouho."