Pekelné teploty a vyčerpání zásob ropy. Perský záliv čeká chmurná budoucnost

Kuvajt City je jedno z teplotně nejžhavějších měst. Běžně zde teploty dosahují přes 40 stupňů Celsia. Přesto lze pozorovat desítky a stovky dělníků, kteří v takových podmínkách musí pracovat. Stav se snaží zachránit zmrzlinové stánky a všudypřítomná klimatizace. 

Britský Guardian popisuje stav v hlavním městě jedné z nejmenších zemí Perského zálivu. Kuvajtské klima se zhoršovalo rok od roku. Státy Zálivu se v létě běžně potkají s teplotami až 50 stupňů Celsia, loni se Kuvajt stál nejteplejším místem na planetě, kdy tam teplota vyšplhala na těžko představitelných 54 stupňů.

Hlavní město se snaží připravit na změnu klimatu a na narůstající teplotu, co ale bude s lidmi, kteří si takové výdobytky prostě nemůžou dovolit. Druhou otázkou je, jak si tuto energeticky velmi náročnou politiku "klimatizací" Kuvajťané budou moci dovolit, až jim dojde zásoba vody a ropy? Tyto zásoby se tenčí permanentně. 

Až 70 procent obyvatel Kuvajtu tvoří námezdní dělníci, kteří nejčastěji budují moderní kancelářské komplexy a nákupní centra po celé zemi. Ačkoliv legislativa zakazuje práci dělníků mezi 12. a 16. hodinou odpolední, není vzácností potkat dělníky i v této době. 

Deník Guardian zaznamenal několik takových dělníků v tomto zakázaném čase na stavbě budovy poblíž kuvajtského mezinárodního letiště. Tehdy mohlo být takových 47 stupňů. Ironií celé scenérie, kdy se dělníci plahočili po konstrukcích lešení, bylo to, že instalovali klimatizaci. Jeden z majitelů společnosti, která takové dělníky zaměstnává, sdělil pro deník pod podmínkou anonymity, že většinu tvoří Egypťané, Bangladéšané nebo Indové. Takové dělníky často dodávají subdodavatelé, což umožní tak podnikům, aby porušily zákony, které chrání pracovníky před teplem.

Pokud by se snížila pracovní morálka dělníků v pekelných teplotách, mají smůlu. "Nedostali by žádné peníze a byli by donuceni se vrátit do jejich domoviny," dodává majitel společnosti. Vláda podle jeho slov vůbec nekontroluje, zda společnosti zákaz práce dělníků dodržují.

Podmínky se dělníkům zhoršují vytrvale. Mezi lety 2010 a 2035 se očekává, že dojde k nárůstu průměrné teploty o 1,6 procenta, tedy na 28,7 stupně. S vysokými teplotami budou také častěji přicházet prachové bouře, s kterými se už teď hlavní město Kuvajt potýká často. 

"Ano, jsme pod tlakem," říká Shareef al-Khayat, specialista na klimatickou změnu. "Ne jen kvůli rostoucím teplotám, al kvůli hladině moře - požadavek elektřiny a vody bude v budoucnu také velkou výzvou," dodává. 

Jedním z klíčových problémů boje Kuvajt City proti účinkům změny klimatu je ústřední úloha, kterou ropa hrála - a stále hraje - při výstavbě města: objev cenného zdroje v roce 1938 nejen, že vytvořil hluboký symbol národní hrdosti a masivního bohatství, ale od počátku přetvořil design moderního Kuvajtského města. Plán moderního města pochází z roku 1952 od britských autorů. Došlo tak k úplné přeměně města, k demolici starých budov z bahnitých cihel, které nahradily více západní představy o tom, jak by město mělo vypadat.

 "Plánovači, kteří přišli (v polovině 20. století), naplánovali dálnice a pak začali vyplňovat prázdné prostory," vysvětluje  Nasser B Abulhasan, vedoucí společnosti AGi Architects, která se snaží podnítit udržitelnou výstavbu v Kuvajtu. "Bohužel v tomto regionu je způsob, jakým se dá dívat na udržitelnost, omezený. "Používání solárních panelů k napájení klimatizačních strojů na střeše plně skleněných budov... Ale proč mám zcela zasklenou budovu? Pak potřebuji  více energie, abych ji ochladil," vysvětluje. 

Jak se takové energeticky náročné město vyrovná s teplem, když se zásoby ropy a vody zmenšují? 99 procent pitné vody pochází z procesu odsolování. Jde o energicky náročný proces, který je závislý na dodávce ropy. Stát produkci vody velmi silně dotuje.

Jednou z cest, jak se takovému scénáři vyhnout, je totální přeměna stylu budování budov a infrastruktury. Příkladem tak mohou být nové budovy inspirované tradičními perskými věžemi, které jsou pokryty terakotou a s pečlivě umístěnými okny, které čelí slunci. Ty nasbírají vzduch z venku a nasměrují je přes vodní nádrž na úrovni země, aby ochladila celou budovu přes centrální nádvoří. Ke změně by mělo dojít i v oblasti dopravy, kdy auta by mohly nahradit autobusy.

Manažer společnosti AGi Aisha Alsager má jiný názor. "Potřebujeme změnit způsobit života a způsob, jakým se kolem města pohybujeme. Všude na světě odstraňují dálnice, v Kuvajtu navyšujeme jejich počet až desetkrát," dodává pro Guardian.