Jak by vypadal Irácký Kurdistán? Skoro jako Česko

Při započtení čtyř dalších oblastí, kde se má údajně hlasovat, by se ale rozloha kurdských oblastí na severu Iráku zvětšila až na rozlohu jakou zhruba má ČR (78.700 km2); zde žije na 5,3 milionu lidí.

Kromě čtyř kurdských provincií na severu země se totiž má hlasovat i ve sporné ropné provincii Kirkúk, v oblasti kolem města Machmúr na severu (součást provincie Irbíl, která ale nemá autonomní status), oblasti kolem města Sindžár v provincii Ninive na severozápadě u syrských hranic (Sindžár, který byl od srpna 2014 v držení islamistů z IS (ti z města vyhnali menšinu jezídů), dobyly oddíly iráckých Kurdů v listopadu 2015) a oblasti kolem města Chanakín v provincii Dijála na severozápadě země u hranic s Íránem.

O referendu v iráckém Kurdistánu se hovořilo již od loňska, kurdský prezident Masúd Barzání loni v únoru řekl, že "je čas vyzvat kurdský lid, aby v referendu rozhodl o své budoucnosti", a připomněl podobné plebiscity ve Skotsku, Katalánsku či Quebeku. Vyhlášeno bylo letos v dubnu.

V referendu se má odpovídat na otázku: "Chcete, aby se kurdský region a kurdská území mimo oblastní správu staly nezávislým státem?"

Proti samostatnému Kurdistánu se staví vláda v Bagdádu. Proti jsou také Írán, Turecko či Sýrie, v nichž žije početná kurdská populace a které se obávají nárůstu separatistických tendencí. Například podle šéfa turecké diplomacie Mevlüta Çavuşoglua se poté situace v oblasti zhorší a povede k občanské válce. Nezávislý kurdský stát podporuje Izrael.

V iráckém Kurdistánu se již jedno podobné referendum konalo v lednu 2005 současně s parlamentními volbami v Iráku. Jednalo se ale o neformální hlasování, při němž Kurdové odpovídali na otázku, zda si přejí nezávislý Kurdistán. Pro nezávislost se vyslovilo téměř 99 procent oslovených.

Kurdové v Iráku mají autonomní území s vlastní správou - mají svůj parlament, vládu i armádu. Právě kurdské jednotky, takzvaní pešmergové, se významně podílely na bojích proti IS v Iráku i Sýrii na straně mezinárodní koalice vedené USA.

Iráčtí Kurdové se do čela boje svého národa za vlastní stát postavili v 50. letech 20. století, kdy Mustafá Barzání založil Demokratickou stranu Kurdistánu (KDP). Dlouhé povstání kurdských "pešmergů" (1958-1974) vyústilo v březnu 1974 v plán omezené autonomie, který se však prakticky nerealizoval. Po dohodě Iráku s Íránem o hranicích o rok později začal masový exodus Kurdů do Turecka.

Iráčtí Kurdové za irácko-íránské války v 80. letech podporovali Írán, za což se vláda Saddáma Husajna mstila represemi a násilným vystěhováním Kurdů z původních krajů na severu Iráku. Podle některých zdrojů zabila irácká vojska v letech 1988 až 1993 v severním Iráku na 200.000 Kurdů. Po válce v Perském zálivu chránila severní Irák americká a britská letadla, takže v roce 1992 vznikla kurdská autonomie s vlastním parlamentem. Po americké invazi do Iráku v roce 2003 a svržení režimu prezidenta Saddáma Husajna byla přijata v roce 2005 nová ústava, která garantovala autonomii iráckého Kurdistánu.

V červnu 2009 začal autonomní Kurdistán poprvé ve své historii vyvážet ropu. Konaly se zde již dvoje volby, v červenci 2009 a září 2013 vždy jasně vyhrála Demokratická strana Kurdistánu (KDP) prezidenta Kurdistánu Masúda Barzáního.

Kurdové jsou indoevropský národ, který v současnosti čítá kolem 30 milionů příslušníků. Žijí zejména v jihovýchodním Turecku (asi třetina všech Kurdů), severním Iráku, severozápadním Íránu, Sýrii, Arménii či v Gruzii. Bývají označováni za největší národ bez vlastního státu. Jediné autonomní území s vlastní správou mají Kurdové na severu Iráku.

První zmínka o Kurdech, kteří kromě Iráku a Turecka dnes žijí také v severozápadním Íránu, v Sýrii a Arménii, pochází z pátého století před naším letopočtem. Etnickým Kurdem byl mimo jiné egyptský vojevůdce Saláhaddín (Saladin), který ve 12. století osvobodil Jeruzalém od křižáků a později se stal legendárním hrdinou pohádek. V 7. století byli Kurdové násilně islamizováni, asi 80 procent jich patří k sunnitským muslimům. Jejich jazyk patří do západoíránské větve indoevropských jazyků a má mnoho dialektů.

Se vznikem Velkého Kurdistánu počítala po porážce Osmanské říše v první světové válce Sevreská mírová smlouva z roku 1920. Ta ale nevstoupila v platnost kvůli kemalistické revoluci a v roce 1923 byla nahrazena Lausannskou smlouvou, jež očekávaný Kurdistán rozdělila mezi Turecko, Irák, Írán a Sýrii.

Samostatný nezávislý kurdský stát již existoval, ovšem pouhý rok. Vznik takzvané Mahábádské republiky umožnili Sověti v únoru 1946 na jimi kontrolovaném severu Íránu a do jejího čela postavili loutkovou vládu řízenou z Moskvy.