Porážka Islámského státu předznamenává horší konflikt, al-Kájda se hlásí o slovo

Kampaň na porážku IS trvala více než tři roky a vyžádala si přes 25 tisíc koordinovaných vojenských operací spojenců, nyní se snahy dočkaly svých plodů. Během procesů přišlo mnoho lidí o domovy, města jako Rakka nebo Mosul jsou z velké části zničené, nemluvě o vysokém počtu ztracených lidských životů a dalších obětí.

Jenom Iráků se dalo na útěk přes 3 miliony lidí, 600 tisíc dětí zase více jak rok nemohlo navštěvovat školu, tisíce dalších bylo zase silně ovlivněno extrémistickou doktrínou. Situace v Sýrii je ještě více, podle údajů OSN více než 5 milionů obyvatel včetně 2,8 milionů dětí se uchýlilo do zahraničí, kde hledá azyl, ať už v okolních státech nebo v Evropě.

Chalifát je na pokraji svých sil a zahraniční džihádisté ve velkém hledají způsob, jak se dostat domů. Nikdo za padlý stát nechce bojovat, ale přesto radikální myšlenky nevymizí a nové rodiště stejně nebezpečné organizace se rýsuje v Africe, kde lidé trápí dlouholeté občanské, rasové či náboženské války.

Za horší však odborníci považují fakt, že tam, kde IS ztrácí moc, se na jejich místo hlásí o slovo al-Kájda. Teroristická organizace sice dlouho byla v klidu a vůbec nepřipomínala svou slavnější éru během Usáma bin Ládin, ale nedá se říci, že by ve skutečnosti svůj boj vzdali. Naopak se zdá, že veteráni zkušení s islámskou doktrínou jen poslušně čekali na svou příležitost, kterou jim teď válka v Sýrii a Iráku poskytuje. Navíc mají o novou tvář, Hamzu bin Ládina, syna Usámy, který láká hlavně mladé džihádisty.

Po Islámskému státu se navíc v Sýrii bude muset vyřešit otázka občanské války a sesazení Bašára al-Asada. Spojené státy i Velká Británie včetně dalších spojenců nehodlají tolerovat vládu někoho, koho považují za krutého a autoritářského. USA navíc v boji pro IS podporuje hlavně Kurdy a povstalce proti režimu al-Asada.

Jak IS ztrácí území, je stále větší a větší pravděpodobnost, že se státní syrská armáda setká s tou povstaleckou. Doposud platilo nevyřčené pravidlo, že se obě strany budou vzájemně vyhýbat, status quo však už nadále nejde dodržet a i tento konflikt bude potřeba řešit po porážce Islámského státu.

Do toho všeho se zde pak objevuje i otázka nezávislosti Kurdů, kteří se ohledně toho vyslovili již během referenda. O Kurdský stát však sousedé nestojí, ať už je to Turecko, Írán, Irák nebo Sýrie. Spojené státy už nadále nemůžou v oblasti být za ty, kteří ochraňují nevinné a potlačované, protože se jedná o konflikt, který proti sobě staví několik jejich spojenců naráz.