Na Blízkém východě dochází k znepokojivému fenoménu. Začínají selhávat antibiotika

Loewenberg zmiňuje případ mladého zraněného jemenského muže. Jeho rána silně zapáchala, jasný znak infekce. Žádná léčiva ale nezabírala. Ošetřující Lékaři bez hranic jej museli odvést na prozkoumání do své laboratoře, jediné v zemi. Po odebrání krve zjistili, že se u něj bakterie Acinetobacter baumannii, zajišťující imunitu vůči většinu typu antibiotik.

Nejedná se o ojedinělý případ. V Jemenu začíná být běžné, že si lidé vytvoří rezistenci vůči antibiotikům prostřednictvím např. zahnízděné kulky či znečistěného písku. Zmíněný muž mohl být zachráněn jen za pomoci specializovaných antibiotik, zřídka užívaných pro jejich nebezpečné vedlejší důsledky.

Hrozba imunity vůči léčivým prostředkům se čas od času objeví v médiích, kde lékaři varují před přílišným užíváním antibiotik, které povede k vytvoření rezistentních protilátek zabraňujícím jejich užitečnosti. Přesto, podotýká, Loewenberg, tato možnost zůstala spíše na rovině teorie než že by skutečně docházelo k masivnímu utváření protiantibiotických látek.

V Jemenu se ale tato noční můra lékařů stává pomalu, ale jistě realitou. Dochází k návratu dob, kdy bylo možné běžně zemřít na dnes banální nemoci. Vrací se ale i kruté aspekty dřívějších válek, kdy tím pravým zabijákem nebyli vojáci ani zbraně, ale nemoci vypuštěné ze svých klecích vlivem válečného běsnění a hrozivých podmínek, které jsou s ním spjaté – nedostatečná hygiena, stísněné podmínky k životu, zranění náchylná k infekcím aj.

Ačkoliv tyto problémy jsou zvláště viditelné v Jemenu, existují i v jiných končinách konflikty stiženého Blízkého východu. O rezistencích vůči antibiotikům se zmiňují zprávy ze Sýrie a Iráku, ale i z zemích s rozsáhlou přítomností uprchlíků, jako je Jordánsko.

Nejsou to jen uprchlíci, odkud by se mohla tato potenciální „nákaza“ dostat do západního světa. Podle některých zpráv se příznaky imunity vůči většině známých a užívaných antibiotikům objevují i mezi americkými vojáky působících v těchto válečných oblastech. Jako civilní obyvatelstvo, i vojáci se vysykují v těch samých podmínkách, které přispívají k šíření této epidemie: špatná hygiena, nadužívání antibiotik a léčba ve vícero zařízeních. Tato hrozba se stala natolik naléhavou, že americká armáda v roce 2009 spustila program na vyřešení tohoto palčivého problému.   

Proč zrovna Jemen?

Před válkou měl Jemen fungující, i když křehký zdravotní systém. Vyznačoval se vysokou dostupností nepředepsaných antibiotik. Podle údajů studie z roku 2014 používaly antibiotika bez předpisu 78% lidí v Jemenu. Pro srovnání, v Saúdské Arábii je to 48% populace. Hlavním výrobcem antibiotik, a to jak pro sebe, tak pro vývoz, byla Sýrie.

Válka učinila z této problematické dostupnosti učiněnou katastrofu, je přesvědčen Loewenberg. Jemenští lékaři jsou navyklí používat antibiotika i při těch nejmenších infekcí. V kombinaci s ohromným počtem zraněných vzniká takto nová generace multidrogově rezistentních bakterií, upozorňuje Nagwan Mansoor, hlavní lékař Lékařů bez hranic.

V Jemenu se následkem toho objevují nemoci, které se zdály být součástí minulosti jako je cholera, která v Jemenu roste nejrychleji v historii vůbec a zasáhla už více než milión lidí. Vzrůstá také výskyt záškrtu.

Jemen je často přehlížen veřejností z několika důvodů. Na rozdíl od Sýrie si zde nemohou občané (nejenom) západních zemích najít „tu svoji“ stranu, představující „síly dobra“ stojících proti „silám zla“, jak se tomu často děje u konfliktu v Sýrii. Jemenská občanská válka je velmi zmatená a pro západního diváka takřka nesrozumitelná. Na rozdíl od Sýrie odtud také do Evropy a USA neproudí zástupy uprchlíků, kteří by ze vzdálené války učinily konkrétní, aktuální situaci, kterou je třeba řešit. To se však může kdykoliv změnit. Podle odborníků Jemen, trpící velkým nedostatkem vody, může stát v čele a být zdrojem klimatické uprchlické vlny.