Erdogan bude dál vládnout Turecku. Vyhrál už v prvním kole voleb

Aby Erdogan vyhrál již v prvním kole, potřebuje překročit 50 procent. Podle státních médií volilo okolo 87 procent lidí, což je nadprůměrný počet.

V parlamentních volbách vede Erdoganova islámská Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), která po sečtení poloviny hlasů obdržela 46 procent.

Liberální Lidová republikánská strana (CHP), jejímž prezidentským kandidátem je Ince, je prozatím na necelých 20 procentech hlasů. Prokurdská strana HDP se pohybuje těsně pod deseti procenty a politici oslovení Reuters se shodují, že nakonec překoná tento práh nutný pro vstup do parlamentu.

Ince krátce před uzavřením volebních místností vyzval Turky, aby byli ostražití, pokud jde o možné snahy o volební podvody ze strany AKP. 

Erdogan je označován za nejvlivnějšího tureckého lídra od doby zakladatele moderního tureckého státu Kemala Atatürka. V nedávné době se ale proti jeho stále více autoritářskému způsobu vlády množily demonstrace, které nechal rozhánět vodními děly, slzným plynem a nařídil i vypínání sociálních sítí.

I přes častou kritiku za autoritářství, nedodržování lidských práv či ohrožování sekulárního systému byl Erdogan v období v úřadu premiéra oceňován za ekonomický růst Turecka a za řadu reforem. Prounijní reformy napomohly začátku jednání Turecka o vstupu do EU, tato jednání jsou už ale několik let zmrazená.

Během svého působení v čele vlády i jako prezident se Erdogan stal významným hráčem na mezinárodní politické scéně. Země se například zapojila do boje proti Islámskému státu (čehož zároveň využila k útokům na separatistické Kurdy) či s Evropskou unií uzavřela dohodu o migraci. Turecko se ale nyní Evropě vzdaluje především v oblastech jako je ochrana lidských práv, právního státu a základních práv.

Před dvěma týdny se Erdogan obořil na Rakousko za rozhodnutí zavřít na rakouském území sedm mešit s tím, že se zavřením mešit ukázal nepřátelský postoj Evropy vůči islámu a rasismus Evropy.

Ještě jako starosta Istanbulu (1995 až 1998) vyřešil několik chronických problémů města, mimo jiné nedostatek vody, znečištění města odpadky a smogem a dopravní chaos. Kvůli zadávání městských kontraktů islámským obchodníkům si vysloužil i obvinění z korupce, jehož byl ale nakonec ústavním soudem pro nedostatek důkazů zproštěn.

V prosinci 1997 na shromáždění ve městě Siirt na jihovýchodě země citoval starou tureckou báseň ("Mešity jsou naše kasárna a minarety naše bajonety..."), za což byl v dubnu 1998 odsouzen k deseti měsícům vězení za podněcování k rasové a náboženské nenávisti. Kvůli verdiktu se vzdal úřadu istanbulského starosty. Ve vězení byl v březnu až červenci 1999.

Erdogan absolvoval náboženskou střední školu v Istanbulu, poté vystudoval ekonomii na Marmarské univerzitě tamtéž. Po studiích byl zaměstnancem městského dopravního podniku v Istanbulu, poté pracoval jako manažer a podnikatel v potravinářství. V roce 1978 se oženil s Emine Gülbaranovou, s níž má dva syny a dvě dcery.