„Chtěl jsem být islámský Che Guevara.“ Bývalý bojovník IS vysvětluje, co jej přivedlo k teroristické organizaci

Milad připisuje svůj zájem o a ochotu dopouštět se násilí rodinným poměrům, ve kterých vyrůstal. Jeho otec bil jej i jeho matku. Milad sám věčně zápasil se svým bratrem a taktéž se s klukem od sousedů. Nebyl to však typický nevzdělaný agresor. Vystudoval technickou školu a mluví plynně několika jazyka, anglicky, francouzsky a arabsky. Ovládá též základy italštiny. Jako mnozí jiní vzdělaní lidé ze severní Afriky, i on však byl frustrovaný z toho, že své znalosti nemůže dostatečně prodat a není za ně ani dostatečně dobře ohodnocen.

Začal proto hledat hlubší smysl pro svůj život, který nalezl v islámu. Korán interpretoval naprosto doslovně. Celý svět vnímal v dualistických barvách – to co je v islámu dovolené (halal) je dobré, co je zakázané (haram), je špatné. Takovéto myšlení je živnou půdou pro náboženské radikály a po vyhlášení IS se jím stal i Milad.

Islámský revolucionář

Čím jej IS přitáhl k sobě? Milad jako řada jiných příznivců teroristické organizace souzněla s jejím poselstvím boje proti nepřátelům sunnitského islámu, především syrskému prezidentovi Bašáru Al-Asádovi. Jako mnozí jiní, i Milad interpretuje občanskou válku v Sýrii jako boj sunnitských obětí proti zlovolnému diktátorovi „“nečistého“ vyznání (Asad se hlásí k minoritní větvi šiítů, tzv. Alevitům).

Obrazy brutálně zavražděných muslimských civilistů pro Milada sloužily jako rozbuška, která jej donutila jít bránit své muslimské soukmenovce. „Nezáleželo na tom, zda muslimové byli zabíjeni v Pákistánu, Sýrii nebo Americe," vysvětluje Milad. „V té době bych jel kamkoliv, abych je bránil. Vždycky jsem obdivoval Che Guevaru a chtěl jsem být islámský Che Guevara, který šel do Sýrie, aby udělal to, co je správné.“

Milad se do Sýrie vydal v roce 2014. Dostal se tam přes turecké hranice. Turci v té době nechávali idealistických radikálům, odhodlaných bojovat proti nenáviděnému Asadovu režimu volný průchod, protože to vyhovovalo jejich zájmům – kromě boje s Asadem se IS věnoval i boji s kurdskými bojovníky. Milad je toho důkaz – chtěl bojovat proti kurdským milicím v syrském městě Kobani.

Skončil však v Aleppu, kde bojoval za IS až do roku 2018. Byl účasten hlavních bitev o Aleppo, Mosul, Palmyru a Rakku, které určovaly osud IS. Jeho hlavním protivníkem byla Syrská arabská armáda, pozemní složka vládních syrských ozbrojených sil. Milad o ní posměšně říká, že už vůbec není syrská ani arabská, ale je konglomerátem různých šiítských džihádistů z různých zemí podléhajících íránskému vedení.

„Nepřišel jsem zabíjet muslimy.“

Postupem času však Milad poznal i otrávené ovoce sunnitského džihádismu. Začal pochybovat o „islámském charakteru“ IS. Zvláštním impulzem pro něj byla krutá poprava zajatého jordánského pilota, kterou se IS chlubil na sociálních sítích. Milad spolu s dalšími svými spolubojovníky to považoval za neislámské. Své připomínky ale raději nevyslovovali nahlas, protože ti, kteří tak učinili, skončili špatně.

„ Přišel jsem, abych zabil členy syrské armády, kteří utlačovali muslimy. Nepřišel jsem sem, abych zabíjel nevinné muslimy, což IS dělal nonstop,“ tvrdí Milad. IS, který se na internetu vykresluje jako zbožná organizace, jej zklamal ve vícero aspektech. Vedení IS se vůbec nestaralo o vyjádření jakýchkoliv emocí nad jeho zabitými přáteli a  mnozí z jeho spolubojovníků byli drogově závislý a zločinci, což vnímal jako něco, co je v rozporu s islámskými hodnotami.

Milad v roce 2018 prchl a nechal se zatknout tureckými vojáky. Tvrdil, že život ve vězení bude více v souladu s islámem než život v IS. Turci jeho „přání“ vyhověli a poslali jej na šest let do vězení v Turecku. Podle Cafiera ve vzduchu stále visí otázka, zda-li byl Milad skutečně upřímný ve své zpovědi a zda-li neuprchl od IS až když viděl, že prohra je nevyhnutelná. Ještě podstatnější otázkou je, zda-li se takový člověk může opětovně začlenit do společnosti. Odpověď na ní bohužel nemá.