Zapeklitý problém jménem Idlib: proč tolik znepokojuje všechny zúčastněné strany?

Po sedmi letech se za významné pomoci Ruska a Íránu podařilo syrským vládním jednotkám získat postupně moc nad většinou země. Zůstávají ale tři enklávy, které okupují cizí síly, nepřátelské Asadovi. Ta severovýchodní je držená americkými vojáky. Jihovýchodní je v držení Izraelců. Asad ani jeho spojenci si netroufají se pokusit tyto síly vystrnadit. Uvědomují si, že to by je mohlo zatáhnout do mnohem horšího konfliktu než je syrská válka.

V případě poslední, severozápadní enklávy, Asad s Ruskem mají volnější pole působnosti. V Idlíbu jsou soustředěny syrské síly napojené na al-Káidu, jmenovitě nechvalně proslulý Tahrír al-Šám (HTS), dříve známý jako Fronta al-Nusrá. Jeho součástí je i Tanzim Hurras al-Din sestávající především z tvrdých bojovníků z oblasti Centrální Asie a Čečenska.

Ruský prezident Vladimir Putin při vstupu do syrské občanské války odůvodňoval ruské vojenské operace nutností bojovat s fundamentalistickými bojovníky, kteří do Sýrie přišli bojovat z Ruska a dalších ruskojazyčných zemích. Islamisté z Centrální Asie a Čečenska spadají pod škatulku teroristů, jejichž potencionální návrat představuje ohrožení Ruska. Nepřekvapí proto, že Putin rámcuje ruskou vojenskou ofenzívu proti Idlíbu jako součást boje s terorismem.

Odlišné zájmy

USA a další západní státy však tento narativ nepřijímají a varují Rusko před učiněním finálního kroku. Argumentují tím, že by se jednalo o nepřípustný masakr civilního obyvatelstva. OSN varovala před humanitární katastrofou, která povede k vyhnání až 2,5 miliónů lidí směrem k tureckým hranicím.

Obraz prchajících lidí do již tak přeplněného a s migrační krizí se potýkajícího Turecka velmi znepokojuje tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. Pokouší se umluvit Rusko a Írán, aby se s rebelskými silami dohodly mírově, to však obě země odmítají. Turecko se též obrací na rebelské síly, avšak se stejným úspěchem.

Turecké snahy selhávají, protože HTS nemá žádný zájem se dohodnout s nenáviděným Asadem a počítá jen s dvěma možnostmi: setrvání v Idlíbu nebo smrt. HTS navíc vyhrožuje Turecku, že pokud jej vydá Syrské svobodné armádě, přesune své bojovníky do jeho měst a uspořádá tam teroristické útoky, upozorňuje server Asia Times. Vzhledem k tomu, že by fundamentalisté tak mohli učinit během několika málo hodin, není to planá hrozba.

Zpravodajský web The New Arab uvádí, že Turecko dodává zbraně Syrské svobodné armádě a podílelo se na vytvoření Národní fronty pro osvobození Sýrie, rebelské bojové jednotky sestávající především z jednotek Syrské svobodné armády. Turecko se intenzivně snaží oddělit tyto síly od fundamentalistů a nedávat důvody Rusku k zaútočení na provincii. Zároveň se pokouší do těchto jednotek přitáhnout některé členy HTS a tím teroristické organizace oslabit.

Potýká se přitom však se značným problémem. HTS je jednou z nejkvalifikovanějších bojových sil v oblasti a ostatní vojenské skupiny si to dobře uvědomují. Vzhledem k tomu, že HTS se nezdráhá vládnout tvrdou rukou, se silně obávají ji „zradit.“

Turecká podpora rebelským silám v Idlíbu má nicméně za následek pozastavení plánů Ruska a Asada na dobytí provincie. Jak poukazuje The New Arab, syrské vládní jednotky dokázaly znovu dobýt mnohá území v Sýrii od rebelských jednotek, které však byly izolované a nepříliš dobře organizované. Idlíb představuje těžké sousto i bez ohledu na tureckou podporu tamním rebelům.

Všechny zúčastněné strany se tak nachází na mrtvém bodě. Rusko, Asad i Irán nehodlají odstoupit ze svých válečných plánů, protože dokud bude Idlíb v rukou Asadových nepřátel, nemohou si nárokovat vítězství v syrské válce. Proti nim stojí ale Turecko, které nemá žádný zájem na pádu Idlíbu. Rusko nechce ohrozit své křehké diplomatické vztahy, které s ním má. Finální rozhodnutí se zatím oddalují, jednou však musí zaznít.