Dá Putin Asadovi utrum? Jestli někdo něčemu takovému věří, tak je naivní

V prvé řadě je třeba připomenout, že Asad své plány za celou dobu syrské občanské války nikdy nezměnil. Podle jeho názoru je veškerá opozice teroristická, a tudíž musí být definitivně vymýcená. Asadův režim se nese v politice, která si získává, čím dál víc příznivců, a která se nese v duchu jednoduchého a populárního sloganu "Asad, nebo vyprahlá země!".

A to je právě jeden z důvodů, proč Kreml upustil od svých prozatímních snah o diplomatické řešení konfliktu, čímž chtěl původně ponížit západní mocnosti, které jsou podle jeho názoru válečnými štváči. Tento přístup nicméně hraje USA, Francii a Velké Británii do karet, protože nyní to mohou být právě oni, kdo bude stát v pozadí mírového procesu, zatímco Rusko se stane tou velmocí, která podporovala krveprolití. Ty však ale podřimují, případně se nechávají unést klamnou představou, že Putin takříkajíc zmoudří.

V posledních dnech ruské letectvo zintezivňovalo své bombové útoky na rebely obléhanou severovýchodní syrskou provincii Idlib, zatímco se Asadova armáda zaměřovala na pozemní boj. Navzdory tomuto postupu přetrvávají obavy, že útok na Idlib namísto definitivního skončení občanské války, přinese zbytečnou smrt tři milionů Syřanů, převážně civilistů. Jedná se o skupiny obyvatel, které jsou v podstatě uvězněny v horách, ve venkovské části provincie. "Osvobozování Idlibu se tak může stát posledním hřebíčkem do rakve boje proti terorismu a frustrací pro ty, kteří do něj investovali miliardy dolarů," varoval Bašar Jaafari, zástupce Sýrie v OSN.

To, že Asad obrátí svou pozornost na Idlib, předpovídali syrští pozorovatelé už delší dobu. Za vojenské pomoci Ruska, ale i Íránu, se Damašek rozhodl získat kontrolu nad posledním územím, ovládaném odpůrci režimu. O blaho vlastních lidí Asadovi nejde. Jako každý autoritář v podstatě usiluje o upevnění své moci. Ačkoliv si společně s Moskvou a zřejmě i Teheránem stojí za tím, že bojuje proti teroristům, ve skutečnosti mu nejde o nic jiného, než o genocidu posledních anti-assadovců.

Očekávat, že by od něčeho takového dalo Rusko ruce pryč je nanejvýš optimistické, protože právě upevněním Asadova režimu si Kreml zachová svůj geopolitický vliv na Blízkém východě. To, že se nejednalo o boj s teroristy, nýbrž o vyvražďování opozice, pak dokáže zamaskovat prostřednictvím svých dezinformačních serverů a trollích farem.

V téměř všech fázích občanské války bylo jasné, že je Rusko Asadův spojenec, a že plně podporuje jeho postup. I tak se ale západní mocnosti a humanitární organizace dokázaly s ruským prezidentem Vladimírem Putinem shodnout na tom, že je potřeba vnímat Asadův režim pouze jako prostředníka k vyřešení celého konfliktu. "Civilisté musí být chránění před neuváženými a hlavně s mezinárodním právem neslučitelnými kroky, které lze charakterizovat, jako brutální," řekl Samah Hadíd z Amnesty International. Ti chtějí i nadále doufat, že Putin udělá vše, co je v jeho silách, aby zabránil krveprolití, a že přiměje Asada k politickému a diplomatickému řešení celé situace. 

Kéž by ale existovala nějaká fakta potvrzující tuto teorii. Jak už bylo řečeno, je naivní věřit, že by režim, jakým je Putinovo Rusko, měl skutečný zájem na tom zamezit humanitární katastrofě v Sýrii. Kreml řeší pouze své geopolitické zájmy, ruským voličům prostřednictvím ovládaných médií sdělí, že Asad pouze zasáhl proti teroristům a západní mocnosti vykreslí, jako militaristy. Jednoduše řečeno, dokud nebude svět aktivněji bojovat proti porušování lidských práv, budou mít lidé, jako je Asad vždy navrch.