Saúdové chystali další vraždy? Na veřejnost pronikly děsivé plány korunního prince

Podle zjištění deníku měl být na schůzce přítomen generál Ahmed Al-Assiri, blízký spolupracovník MBS, který byl propuštěn kvůli svému údajnému angažmá ve vraždě kritika prince, saúdského novináře Džamála Chášukdžího. Al-Assiri je hlavní podezřelý v celé kauze. Saúdská Arábie se tváří, že špičky království a speciálně MBS s ní neměly nic společného.

Kromě něj na setkání měl být Izraelec Joel Zamel s blízkým napojením na izraelské zpravodajské složky či George Nader, libanonsko-americký byznysmen, organizátor schůzky, který zřejmě diskutoval své plány jak s princem Muhammadem, tak s osobami z Bílého domu.

Oba tito mužové přišli již dříve, podle zjištění New York Times, s rozsáhlým a ambiciózním plánem na poškození Íránu, který měl zahrnovat ekonomickou blokádu země, zveřejnění pozic speciálních jednotek Quds íránských Revolučních gard, financování íránské opozice či vytvoření falešných profilů pro šíření falešných i pravdivých obvinění na adresu vrchních postav Íránu.

Na schůzce se řešila možnost zavraždění Kásima Sulejmaního, velitele speciálních jednotek Quds. Sulejmaní je považován za architekta dnešní íránské strategie vedení zástupných válek (proxy wars) v Jemenu a Sýrii, kde íránské vojenské cíle jsou neseny místními jednotkami za pomoci íránského vedení a financí. Saúdská Arábie, která vede v Jemenu přímou vojenskou invazi, je íránskými úspěchy na válečném poli značně znepokojena. Spolu s Izraelem vnímá Írán jak jako hlavní konkurenta na mocenské šachovnici Blízkého východu, tak jako přímé ohrožení její bezpečnosti a suverenity.

Saúdští představitelé se na schůzce proběhlé v březnu 2017 měli přítomných byznysmenů otázat, zda-li taktéž „provádí kinetiku“, tj. zda provádí vražedné operace, a neměli by zájem na likvidaci vysoce postavených íránských důstojníků. Byznysmeni prý měli po poradě se svými právníky tuto nabídku odmítnout, avšak Nader měl Saúdům doporučit britskou společnou vedenou bývalými členy britských speciálních sil, která by mohla vzít kontrakt.

Saúdům se měl líbit Zamelův a Naderův plán na poškození Íránu, považovali jej ale za příliš provokativní, s potenciálem k destabilizaci. Chtěli mít ujištění Trumpovy administrativy, že jej podpoří, až poté by byli ochotni věnovat své prostředky na jeho uskutečnění. Nader se proto pokoušel pro něj získat osoby z Blízkého domu. Uskutečnil taktéž setkání s MBS, který jej měl odkázat na Al-Assiriho.

Právě blízkost Al-Assiriho k princi mohla být podstatným důvodem, proč Saúdové nebyli ochotni plán uskutečnit. Princ by v případě zveřejnění vazeb mezi skupinou atentátníků a Al-Assirim jen těžko vysvětloval, že o ničem nevěděl. Podobný problém má ostatně nyní s Chášukdžího kauzou, kdy málokdo ze západních zpravodajských služeb i médií věří, že o celé plánované vraždě nevěděl a že k ní dokonce nedal příkaz, jak naznačuje turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan svými prohlášeními, že pokyn k vraždě Chášukdžího přišel z nejvyšších míst.

Vyslanec Saúdské Arábie v Německu, princ Khalid bin Bandar bin Sultan, sdělil v rozhovoru pro německé noviny Die Welt, že MBS nemá nic společného s vraždou a že jeho oponenti využívají kauzy jako zbraně namířené proti němu. Podle Khalida se jedná o „tragédii“, která nereprezentuje v žádném případě „ naši politiku, ani naši kulturu, ani naši přirozenost. Stojí to proti všemu, za co stojíme.“

Chášukdží byl zavražděn 2. října na istanbulském konzulátu. Saúdská Arábie nejprve tvrdila, že vyšel nezraněn ven. Poté verzi změnila na to, že byl zabit v bitce, aby nakonec přiznala, že byl úkladně zavražděn. Zatkla 18 údajných pachatelů. Podle tureckých médií v ten samý den do Turecko přiletělo komando 15 osob, který ještě téhož dne odletělo. Turečtí vyšetřovatelé jsou přesvědčeni, že právě tyto osoby jsou odpovědné za smrt Chášukdžího. Ten měl být uškrcen, rozřezán a hozen do kyseliny. Z celé akce měla uniknout nahrávka, kterou mají turečtí vyšetřovatelé k dispozici a kterou předali Saúdské Arábii, USA, Německu, Velké Británii a Francii.