Konec války v Sýrii? Analytik prozradil, co rozhodlo

Vítězství tvrdé síly

"Mohu říct, že jsem odhodlán...nevynechat žádnou možnost do poslední hodiny mého mandátu," cituje analytik de Misturova slova. Připomíná, že tento mandát skončí za pár týdnů a k de Misturovu zklamání více než čtyři roky diplomatického vyjednávání Sýrii zmítané občanskou válkou přinesly jen velmi málo, pokud vůbec něco.     

Skutečnost, že násilí v Sýrii pomalu ustává a frontové linii se stabilizovaly, není ani tak důsledkem mírového procesu pod patronací OSN, ale spíše tvrdého faktu, že Bašár Asad v konfliktu zvítězil za pomoci tvrdé síly a nemilosrdné obléhací strategie, soudí DePetris.

V červenci 2014, kdy tehdejší generální tajemník OSN Pan Ki-mun nabídl de Misturovi pozici zvláštního zmocněnce, čelil tento italsko-švédský diplomat dilematu, vysvětluje odborník. Poukazuje, že syrská válka tehdy navenek vypadala jako masivní požár spalující vše, co mu stojí v cestě a dva nejzkušenější a nejrespektovanější krizoví vyjednavači OSN - Kofi Annan a Lachdar Brahímí - v jeho hašení neuspěli.

Annan rezignoval poté, co se jasně ukázalo, nakolik je Rada bezpečnosti OSN rozdělená ohledně Asadovy budoucnosti, přičemž Brahímí se k rezignaci uchýlil v důsledku frustrace z nedostatečné spolupráce ze strany syrského režimu, připomíná DePetris. Konstatuje, že de Mistura ale nedokázal nabídku odmítnout a žít s vědomím, že každý měsíc umírají tisíce Syřanů, a tak Panovi kladně odpověděl již za pár hodin.

De Mistura se mohl chlubit více než čtyřicetiletou praxí coby humanitární a válečný vyjednavač, ale jakákoliv šance na zkrocení syrského násilí si žádala maximální využití jeho dosavadních zkušeností, konstatuje expert. Připouští, že de Mistura zkoušel veškeré možnosti - dočasné příměří s cílem posílit důvěru mezi bojujícími stranami a tím i perspektivu mírových jednání, větší politické zapojení Rady bezpečnosti OSN či vytvoření výboru za účasti zástupců všech segmentů syrské společnosti pro sepsání nové ústavy.

"Když dal Washington ruce vzhůru a v zásadě odepsal Sýrii jako ztracený případ, de Mistura čerpal ze svého věčného optimismu a pokračoval," uvádí DePetris. Dodává, že nic z toho neslavilo úspěch a jediné příměří, které ve skutečnosti vydrželo delší dobu, nastalo v důsledku společné iniciativy Turecka a Ruska, dvou zemí sledujících spíše vlastní zájmy než hledajících cestu k ukončení bombardování a palby pro dobro Syřanů.

Syrská fata morgána

De Misturova práce na ústavním výboru, který vzniká téměř rok, trpí nekonečnými průtahy ze strany Asadových zástupců odmítajících samotnou myšlenku zrušení staré ústavy a sepsání nové, poukazuje odborník. Konstatuje, že mírový proces pod záštitou OSN ve skutečnosti mírovým procesem není, ale jde pouze o snahu zpomalit nevyhnutelné vojenské vítězství Asadova režimu, o které syrský vládce usiloval od prvního dne, kdy posvětil palbu do neozbrojených demonstrantů.

Novinář Mouin Rabbani, který krátce pracoval v de Misturově týmu, minulý měsíc prohlásil, že hlavním cílem mírového procesu pro záštitou OSN je udržet rozhovory v chodu, uvádí DePetris a cituje jeho slova: "Misí se stalo prodlužování této mise."

Mírové rozhovory o Sýrii jsou již dlouho pouhou fata morgánou, procesem, na který se může mezinárodní společenství nadále odvolávat, aby si nalhávalo, že syrská válka skončí pokojným urovnáním, deklaruje analytik. Doplňuje, že de Mistura končí ve své funkci tam, kde ji začal - s nadějí, ale mírem mimo dosah -, což však není zcela jeho chyba, protože i jakýkoliv jiný, byť sebezkušenější diplomat by rychle poznal, že mír v Sýrii nebyl realizovatelný.    

"Prostředník toho zmůže jen velmi málo, pokud jedna strana - Asadův režim - nemá zájem na jakémkoliv politickém kompromisu a druhá - protiasadovská opozice - je často vzájemně rozdělená," zdůrazňuje expert. Podotýká, že nic z toho však není útěchou pro Syřany, z nichž polovina přišla o domov, miliony ztratily své blízké. Ti si totiž nepřejí nic jiného než konec této války, uzavírá DePetris.