Mladí Íránci jsou nespokojení s vývojem země. Čeká Írán nová revoluce?

V současnosti tvoří lidé pod 35 let více než polovinu obyvatelstva Íránu. V porovnání s rokem 1976, kdy umělo číst jen 40% obyvatel, jsou dnešní Íránci velmi vzdělaní. Většina z nich má střední školu a mnozí univerzitní titul. Nicméně, jeden ze čtyř Íránců dle Mezinárodního měnového fondu nemá práci a ti, kteří ji mají, musí dělat takovou, která neodpovídá jejich vzdělání – např. držitelé doktorátu pracují jako taxikáři.

„Každý plánuje získat fond pro PhD. a opustit Írán,“ sdělila listu The Washington Post 27 letá studentka Mania Filumová. Podle ní plánují zůstat jen ti, co mají „bohaté tatínky nebo tatínky, kteří mají továrny či dobrou práci“. Jen ti dle ní mohou mít práci a stabilní situaci.

Odliv mozků představuje pro Írán významný problém. Dokonce i podporovatelé režimu, jak reportuje stanice Al-Džazíra, s stěžují, že nedělá dost v adresování nezaměstnanosti mladých lidí. Tito synové a dcery „dětí revoluce“ o sobě kvůli svým špatným vyhlídkám na budoucnost hovoří jako o „spálené generaci“. Pro ně dnešní výročí je symbolem jejich těžké finanční situace, tvrdí Al-Džazíra.

Vedení Íránu svádí vinu na ekonomické potíže země na USA, zvláště pak jimi udržované hospodářské sankce. Podle zjištění The Washington Post mezi Íránci v tomto ohledu nepanuje shoda. Někteří věří režimu, jiní jsou už však unaveni z neustálých režimních útoků na Západ. „ Za jakou cenu je tato nezávislost? Za cenu toho, že náš život se zhoršuje?“ táže se např. Filumová.

Ženy nyní představujících největší procento studujících na íránských univerzitách a jsou v porovnání s jinými islámskými zeměmi více přítomné ve službách veřejného sektoru. Přesto se stále musí podřizovat přísným pravidlům islamistického režimu a mají mnohem menší práva než íránští muži. V kombinaci s obtížnou ekonomickou situací to z nich činí jednu z hlavních sil protestů vůči režimu, upozorňuje německá stanice Deutsche Welle s odkazem na demonstrace z roku 2009, které do značné míry byly iniciovány íránskými ženami.

Někteří Íránci se začínají dívat nostalgicky do minulosti, na předchozím režim šáha Muhammada Rézy Páhlavího. Během nedávných silných protestů demonstranti nosili plakáty s vypodobením šáha a křičeli smrt současnému režimu. Tento sentiment současné vedení velice znepokojuje.

Naopak Réza Pahlaví, syn šáha, vnímá vzrůstající nespokojenost Íránců jako příležitost. Ku příležitosti výročí 40 let, kdy jeho otec musel opustit zem, Páhlaví vyzval Íránce, aby uskutečnili „občanskou neposlušnost“, protože to je „první krok k rekonstrukci Íránu“. Páhlaví tvrdí, že spolu s dalšími opozičními skupinami pracuje na „svržení náboženskou režimu“, avšak klíčové slovo v tomto úsilí budou mít výhradě íránští nespokojení občané. 

Naser Ghobadzadeh, odborník na islám z Australian Catholic University, ve svém článku pro akademický server The Conversation poukazuje na to, že Páhlaví stejně jako řada jiných opozičních skupin nedokáže přednést dostatečně přitažlivou verzi Íránu, která by obstála v očích Íránců proti té nabízené režimem. Odkazování opozičních skupin na abstraktní „sekulární demokracii“ nestačí k tomu, aby Íránci riskovali nejistotu spojenou s novou revolucí. Ostatně ta poslední se příliš neosvědčila.

Íránci se vůči možné revoluci stavějí spíše skepticky, poukazuje The Washington Post. Sledovali rozpoutání Arabského jara a byli svědky jeho nepříliš pozitivních důsledků. V jejich okolí jsou nestabilní státy, kterým rebelie přinesly jen problémy. „Myslím si, že reformy jsou lepší než revoluce a uskutečnění radikálních změn, které zničí taktéž dobré věci,“ sdělil agentuře The Associated Press 22letý student Farzad Farahani.