„Dort už je rozdělen“. Syrští podnikatelé si stěžují na Rusko i Evropu, kritikou nešetří ani režim

Půl milionu mrtvých, 3 milióny lidí žijících s permanentními postiženími a více než polovina odejité populace. Taková je dosavadní bilance syrské krize. Rekonstrukce válkou stižené země bude stát více než 250 miliard dolarů podle odhadů OSN. Dle režimních spekulací je číslo ještě větší – 400 miliard dolarů.

Poměr Syřanů, kteří žijí v absolutní chudobě – tj. méně než 1,90 dolaru na den – se více než zdvojnásobil od počátku války v roce 2011, podle studie OSN. Od roku 2009 na 56% podnikatelů buď zavřelo nebo se přestěhovalo mimo Sýrii, podle výzkumu Světové banky. Nezaměstnanost, která byla v roce 2010 pod 10%, byla dle posledních dat více než 50% v roce 2015.

Vláda přiznává limitované finanční prostředky, trvá však na tom, že podporuje obchod. Finanční zdroje mají směřovat do agrikulturního a industriálního sektoru, přičemž prioritou jsou mikrofinanční projekty a podpora malých podnikatelů, tvrdí Rima Kadirová, ministryně práce a sociálních věcí, aniž by poskytla specifická čísla.

Podnikatelé si však stěžují na vládu za to, že vybírá vysoké daně, ačkoliv společnosti nemají profit a v podstatě jen přežívají. Vadí jim též povinné příspěvky pro neziskové organizace, které slouží v zásadě jako vládní orgány. Kromě toho si stěžují na vysokou korupci, špatnou infrastrukturu, predátorské jednání úřadů, nemožnost domoci se práva či nedostatek pracovníků.

Podnikatelům zvláště vadí vzestup mafiánských organizací, které těží z válkou zničeného prostředí. Ty fungují jako překupníci zbraní, lidí či drog. Nejčastější a největším obchodem těchto na lokální válečné náčelníky navázaných skupin je recyklace a prodej železa mědi ze zničených budov. Podle Světové banky byly výrobky z mědi v roce 2014 největším vývozem ze Sýrie. Někteří podnikatelé mají za to, že režim nad těmito organizacemi zavírá oči.

Režim ani jeho spojenci Rusko a Írán nemají na to, aby dokázaly sami finančně postavit zemi na nohy. Potřebují proto mezinárodní komunitu. Blízkovýchodní státy, které podporovaly opozici proti Asadovi, se začínají smiřovat s tím, že Asad zůstane u moci a přemýšlí nad tím, jak se s tím vyrovnat. Spekuluje se, že bohaté státy Perského zálivu by mohly prostřednictvím financí věnovaných rekonstrukci požadovat stažení sil Íránu ze země. Saúdská Arábie, Spojené Arabské Emiráty, ale i Izrael, považují Írán za svého klíčového nepřítele v regionu a velmi je znepokojuje jeho přítomnost v Sýrii.

Státy jako Libanon či Jordánsko, které hostí milióny syrských uprchlíků, očekávají od ekonomické spolupráce se Sýrií, že to napomůže k navrácení uprchlíků domů. Na uprchlickou kartu se v souvislosti s požadavkem na ekonomickou podporu Sýrie ze strany evropských států snaží hrát i Rusko. Příliš se mu ale nedaří. Evropské státy stále většinově považují Asada za tyrana a válečného zločince a bojí se, že by jejich případná ekonomická pomoc skončila jen v rukou režimu a nedostala by se těm, co ji potřebují.

Téhož se obávají i samotní syrští podnikatelé. Ti však ale zároveň nesouhlasí s americkými a evropskými sankcemi proti režimu a blízkým spolupracovníkům či podporovatelům Asada. Banky totiž blokují převody, takže nemohou například získat zdroje z Evropy nebo musí přesunovat peníze přes drahé neformální finanční sítě.

Podnikatelům též vadí, že íránské a ruské společnosti využívají závislosti režimu na jejich podpoře a zajišťují si lukrativní fosfátové, ropné, plynárenské či elektrárenské smlouvy. Ohledně svých šancí na podnikání v Sýrii, jeden podnikatel listu odvětil, že „dort je už rozdělen“.